Je to pár let, co mne oslovilo pár blízkých kamarádů, zda bych pro ně nepřipravil svatební rituál. Tyhle záležitosti s sebou nesou značnou míru zodpovědnosti, energie a připravenosti. Tehdy jsem nakonec z vícero důvodů odmítl. Bylo pro mě snazší věnovat se věcem v komfortní zóně. Dneska vidím, že to bylo o mé zralosti. Prostě jsem nebyl připravený.
Od té doby si mi řeklo o svatební rituál lidí podstatně víc. Stále jsem odolával, dokud mne letos neoslovil opět jeden blízký pár. Vybrali místo a když mi o něm řekli, tak jsem těžko potlačoval vlnu dojetí. Jejich místo je tím stejným místem, kde jsem měl své první pořádné rande. Je tím místem, kam jsem vždy chodil, když mi bylo těžko. To místo znám pár desítek let. To místo mne vždycky podpořilo.
Tak jsem si řekl, dost už signálů a synchronicit.. Jediná cesta je skrz. Prostě jsem se rozhodl, že už před tím nebudu utíkat. Protože utíkání dříve nebo později vždycky unaví.
Pár zde zmiňovat nebudu, ctím jejich soukromí. Přesto se chci podělit o svoje pocity. Máme totiž čerstvě po rituálu. Byli jsme tam jen my tři, oni a já. A cítím ohromnou vděčnost za vše, co rituální / konstelační formou proběhlo. Děkuji za to vedení krok za krokem během posledních týdnů.
A hlavně.
Velké díky muži a ženě, kteří se pustili za svou komfortní zónu a pomohli za komfortní zónu i mně.
Jsem v úžasu nad tím, jak tvoří existence. Obzvlášť když jste na místě, kde právě máte být..