„Neochvějný klid a mír bez ohledu na vnější okolnosti.“ Staří Řekové pro to měli jméno – ataraxie. Byl to ideál, ke kterému stojí za to směřovat. Žijeme na Zemi. Jsme lidi. Nikdy to nebude dokonalé. A to ani není smysl našich životů..
Jakmile však jednou okusíte ataraxii..
Ten klid a mír bez příčiny. Tu lásku, která vyvěrá z vaší podstaty. Tu radost z bytí sám / sama sebou.
Tak si uvědomíte, že tohle jste celé věky hledali. Celou dobu to bylo tady. Většina lidí je 99 procent času TAM. Ne tady, ne u sebe. Zabýváme se vším možným tam venku. Zabýváme se druhými. Zabýváme se věcmi. Dramaty. Ambicemi.
A když jsme neustále venku…tak zapomeneme, jaké to je, být uvnitř. Zapomeneme na svou podstatu. A sebe místo toho považujeme za své myšlenky, emoce, role.. A utrpení pak nemá konce. Jsme odsouzeni hledat a hledat…tam, kde se nalézt nedá..
Zapomenutí bylo možná součástí plánu.
Jakmile jednou okusíte ataraxii, jakmile si uvědomíte, kým jste..
Je to prosté rozpomenutí se.
A je to to největší požehnání.
Je to návrat k sobě.
To neznamená, že se budete vyhýbat světu a radostem tady na Zemi. Začnete si však vše okolo sebe užívat jinak. Svobodně a bez filtrů. Když ustává chtění a lpění, tak můžeme skutečně uvidět, co je kolem nás. Radost nespočívá ve hmotných věcech. Spočívá ve způsobu, jak je prožíváme. To platí i o našich vztazích a všem ostatním.
Řekové ataraxii považovali za stav.
On to však není stav…
Jsi to TY.
