Jiddu Krishnamurti nevěřil v lidi, kteří se označovali za guru. Sám byl jedním z osvícených mystiků dvacátého století. A opakovaně nabádal své posluchače, aby místo poslouchání spirituálních přednášek raději praktikovali..
Při jedné vzácné příležitosti, na sklonku svého života, se zeptal svých posluchačů..
„Do you want to know what my secret is?“
„Chtěli byste vědět, co je moje tajemství?“
Jiddu málokdy volil tuto osobní formu a posluchači okamžitě zpozorněli v očekávání. Prostorem to údajně jen zašumělo..
Pak Jiddu tichým a jemným hlasem odpověděl..
„You see, I do not mind what happens.“
„Chápejte, nevadí mi, co se stane.“
Neřekl “ I do not care what happens.“ Neřekl „Je mi jedno, co se stane.“
Není to rezignace. Není to odevzdanost člověka, který se zklamal životem.
Je to bdělé uvolnění tady a teď. Důvěra v existenci. Vědomí nezničitelné podstaty, která je nám všem vlastní..
Tohle je vlastně definice štěstí. Definice osvíceného člověka.
Osvícení není něčím nedosažitelným. Všichni máme své osvícené momenty..
Můžete mít hluboký soucit se vším životem, být přítomní a přijímat realitu tak, jak je. Tím se uvolníte v přítomnosti. Můžete dělat nadále reálné kroky, abyste zlepšili svou životní situaci, pokud to tak cítíte a právě potřebujete. Prohlédli jste však hru.
S tím zmizí spousta utrpení, protože většina utrpení je způsobena naším vnitřním bojem. A nereálnými představami, které se váží k minulosti a budoucnosti.
Jsou zdokumentovány případy lidí, kteří navýšili svou úroveň vědomí natolik, že se uzdravili z nevyléčitelných nemocí a úrazů. (viz Joe Dispenza, Anita Moorjani, Clemens Kuby).
Joe Dispenza (Heal Summit právě teď online..) popisuje situace u sledovaných pacientů, kterým se povedlo navýšit s pomocí meditace své vědomí a pochopit souvislosti ve svém životě. Odpoutali se do jisté míry ze sevření své podmíněné osobnosti..
A přijali svou nemoc natolik, že se jí již nechtěli zbavit. A to byl klíčový uzdravující moment.. To je paradox.
Neříkám, že každý se může uzdravit z čehokoliv. Kdoví, co kdo máme vepsáno ve svém osudu a co si zde přeje prožít naše duše.. Mám pokoru k souvislostem, které přesahují naše omezené lidské chápání.
A přesto..
Devadesát procent našich strachů se nikdy nenaplní a přesto udržují tolik lidí v permanentním stresu, který si již ani neuvědomují. Jsou však naprosto reálné pro naše tělo a to se pak hroutí pod nemocemi. Často pozvolna a plíživě.
Když je naše minulost bolestná, je to proto, že jsme si nedali čas pochopit, proč se dělo, co se dělo. A tím se své minulosti držíme.
Žijeme ve svobodné společnosti a máme víc možností, než kdy předtím. Jsme však svobodnější a šťastnější?
Neumíme si skutečně vzít a užít, co je venku, když nejsme současně ve spojení s tím, co je hluboko uvnitř. Vnější věci štěstí dlouhodobě nepřináší. Přináší je spojení s vnitřní esencí..
Klíčem k vnitřní svobodě je meditace a vědomé bytí, ať jsme zrovna kdekoliv.
Tato doba nás vede zpátky k sobě sama.
Tím, že nám omezila životní prostor „tam venku“.
Přišla příležitost pro otočení pozornosti dovnitř..
Je to individuální, i celospolečenská událost. Stejně jako mnozí další se připojím brzy s meditační podporou. Těším se na viděnou online.