Každý jeden z nás má v sobě něco, co nemůže být nikým okopírováno. Je to osobní, je to jedinečné. Je to něco nového, co přináší další kvalitu do našich rodin, našich rodů, do celé společnosti.
Je to další střípek do skládačky celku. A ne vždy to je střípek, který je námi (či ostatními) vnímán dobře a pozitivně.
Přinesli jsme něco nového, neznámého a tak to možná nebylo přijímáno našimi rodiči. Nebylo to pochopeno a uznáno jako naše součást.
A tak to ani my – dnes – nepřijímáme.
A život nám nastavuje zrcadlo našeho nepřijetí. Zas a znovu. Abychom se nespokojili s iluzí, že jsme (se) přijali. 😉
Nevidíme, že v celkovém řádu přináší právě tento střípek mnoho dobrého. Nevidíme jeho skutečnou hodnotu.
Možná přináší více života.
Více tvořivosti.
Více pohybu a dynamiky tam, kde je stagnace.
Proto pracuji skrze konstelace. Ty nás podporují, abychom přirozeně přijali to, co již může být přijato. Abychom uviděli nové úhly pohledu. Abychom zacelili staré rány a obnovili celistvost v sobě. Konstelace jsou cesta ke spokojenosti, tvořivosti a lásce v našich každodenních životech.