Někdy sami bráníme životu v sobě. Tím, že nevěříme, že bychom mohli propustit břemena, se kterými jsme se táhli po řadu let. Tím, že si neseme tajemství, jejichž utajení však bolí víc, než jejich odhalení. Možná tím, že jsme se odpojili od sebe a vydali jsme se do područí mysli. Mysli, která nás úzkostlivě chrání před něčím, co už nás ve skutečnosti dávno neohrožuje..
Třeba je čas..