Spousta z nás vytváří, či nabízí nějaký produkt, či službu. Jsme součástí firem, týmů, pracujeme jako živnostníci, podnikatelé. Žijeme v informačním věku, kdy si o pozornost zákazníků a klientů říká spousta věcí. Upínáme se k zázračným řešením, která by měla vést k našemu úspěchu na trhu. Ať už tím úspěchem je pro nás cokoliv. Někdy pak zapomeneme na to nejpodstatnější.
Sám jsem se mnohdy těžce konfrontoval se svými nejistotami. Skočil jsem pak na drahé marketingové a obchodní nabídky, systémová řešení, jen abych si dříve či později uvědomil, že tam není život. Z různých stran zaznívalo, že pro svou živnost potřebuji to a toto. Jinak přece nemohu fungovat. Ta zkušenost za ty peníze a čas stála. Domnívám se, že obchod a marketing, schopnost dát o sobě vědět a umět se prodat, je do jisté míry prospěšná. Dokud však ten pohyb ven není na úkor té vnitřní esence.
Dnes vidím, že pokud jsem ve službě životu, tak ke mně přichází samo, co má. Inspirace, zdroje, klienti, spolupracovníci. Ve službě životu vnímám, že čerpám a dávám z celé své životní zkušenosti. A nejen své. Je to jako kdyby za mnou stáli mí předci. Jsem ve spojení se svými kořeny. Z toho místa mám důvěru. Uvědomuji si, že jsem, kde jsem, hodně díky svým rodičům. Díky všemu, co mi předali a co nesu v nějaké formě dál.
Když o službě životu mluvím s ostatními, tak se mne ptají, co to znamená? Jaké to je? Někdy dostaneme dar, zažít to v konstelaci, nebo jiné formě seberozvoje. To jsou otevřené dveře, abychom to mohli zažívat i v běžném životě. Jsou lidé, pro které je to odjakživa přirozený stav. Poznáte je. Jsou úspěšní a šťastní a to je pro další otevřené lidi přitažlivé. Pro mě je to něco, co jsem postupně, pomalu, znovuobjevoval. A dál objevuji.
Uvědomil jsem si, že to je stejné, jako když jste zamilovaní. Nemusíte nad tím složitě rozjímat, prostě to víte, že jste.
Ve službě životu.