Můžeme být v nějaké životní oblasti vnitřně zaseknutí a je to natolik nevědomé, že ani nevíme, že jsme zaseknutí a zabředlí.
Je fascinující, že naše tělo, srdce a mysl si dokáží zvyknout i na velmi náročné podmínky.
Nevýhoda je, že když si na něco nezdravého zvykneme, je to pro nás nový „normál“.
A přitom to může být celkově destruktivní. Je to proti životu. Užírá nás to po kouscích.
Pak je důležité mít kolem sebe blízké, kteří vám dokáží říkat i nepříjemné věci.
Pro mne je v tomto neocenitelná moje manželka. 🙂
Už mne nenechá „hovět si“ v zabředlosti.
Kdysi, ještě když jsme absolvovali své terapeutické výcviky, často jsme analyzovali něco do zblbnutí.
Dneska se ženou vidíme, že člověk si může hrát na řešení situace a přitom dál zůstávat v bažince.
A tak, když objevíme živé téma, prostě jdeme a rovnou to konstelačně spolu postavíme.
Podporujeme se tak navzájem, doma v pracovně.
A něco, kde by jeden z nás zůstával zaseknutý třeba i další týdny, se dá uvolnit za půl hodiny konstelování.
Miluju tuto metodu.
A posílám další poklonu tam nahoru Bertu Hellingerovi, který ji přinesl v této podobě do celého světa.
—
Několik volných míst (pro stavění i nestavění konstelace) na příští sobotu.: https://www.rudolforsag.cz/konstelace-s-rudou-v-unoru/ 