Na fb se rozjelo spolu s nouzovým stavem nové kolo vymezování se.
A vůči čemu se vymezujeme, to si voláme velmi účinně do života.
Kdo se vymezuje vůči klasické zdravotní péči, ten ji může brzy potřebovat. Znám léčitele, který se vymezoval vůči systému, lékařům a nemocnicím tak dlouho, až mu v nemocnici skončilo dítě a ten systém a ti lékaři jeho dítěti zachránili život. Poučil se.
A naopak. Kdo se vymezuje vůči alternativám a léčitelství, ten je může brzy potřebovat tam, kde klasická péče je krátká a neví si rady.
Kdo je stoprocentně proti očkování, tak může zjistit, že některé očkování má pro něj, nebo pro jeho nejbližší velkou hodnotu.
A kdo očkování nekriticky brání, tak třeba zjistí na vlastní kůži, co dokáže překombinovaná hexavakcína.
Kdo zapřísáhle brání roušky, tomu může dítě z roušek dostat astmatický záchvat. A obráceně. Kdo je proti rouškám, ten získá zkušenost, kdy ho rouška druhého skutečně ochrání.
„Tohle je můj kmen a ten je nejvíc.“
„Tohle je naprostá pravda a tamto je úplná blbost.“
A tak si tady hrajeme.
Ať žije osobní zkušenost, která přináší širší úhel pohledu.
A boří černobílé škatulky.
Bylo by to krásné, mít víc jistot.
Jenže život se nenechá zaškatulkovat.
Je mnoho pravd, které platí často jednorázově, pro konkrétního člověka v konkrétní situaci.
Respektujme pohled druhého.
Neplýtvejme zbytečně energií.
Jediná cesta je vnitřně zrát, abychom se nenechali udolat blbostmi. A neztráceli ze zřetele, co je v životě důležité..
Na to je život příliš krátký.