Vztahy jsou jako zahrada. Potřebujeme o ně pečovat. I v partnerství, které trvá desítky let, si stále potřebujeme dávat péči a pozornost, vztah pak zraje a prospívá. S manželkou to tak máme, že ani téměř po dvou desetiletích spolu nic nebereme jako samozřejmost.
A jak je to se vztahem k sobě?
A především se vztahem ke svému tělu?
Mnoho lidí bere své tělo automaticky. Pochopitelně proto, že je tady stále, je samozřejmou součástí každodennosti. A ve vztahu ke svému tělu jsou jaksi „za oponou“.
Až když přijdou nějaké tělesné problémy, tak si uvědomí, že tělo je ohromná vzácnost. Tělesné problémy jsou pak příležitostí obnovit svůj živoucí vztah s tělem. Je to ten největší dar tady na Zemi.
Jednoduše být v těle
Dlouho se věnuji meditační praxi. S přibývajícím věkem si ještě víc uvědomuji, že mé tělo velmi vítá, když spolu jsme. Ta vědomá složka bytí zůstává v pozornosti s tím, co se děje uvnitř těla.
A je to tak léčivé, osvobozující, je to prostě boží. 🙂
Rozpouštění se v oceánu klidu, i to může být fajn a má to svůj smysl, abychom si uvědomili, že jsme víc, než „oddělená jednotka“.
Jednoduše být s tělem, vnímat jeho signály, dát pozornost tam, kde si tělo pozornost zrovna žádá,…uvolňovat se v sobě. Radovat se z toho, že jsem fyzicky tady.
Že cítím, že dýchám, že žiju…
Často si najdu alespoň 20 minut během dne, kdy se takhle potkám s tělem, jen tak jsme. Přináší to energii, reaktivní vzorce mysli ztrácí sílu. Je tady všudypřítomná živost.
Za nějakých 10 dní budeme mít v Praze seminář Moudrost těla ~ Psychosomatika.
Ten bude o živoucím kontaktu se svým vlastním tělem.
Bude o naší přirozené schopnosti se uzdravovat a regenerovat.
Bude o radosti a tělesnosti.