Všude mnoho vztahových poradců, terapeutů, psychologů a průvodců. Mraky knih na podporu vztahů se spoustou technik, metod a návodů, jak harmonizovat své vztahy s nejbližšími.
Vidím u svých klientů, že mají spoustu talentů, jsou úspěšní v práci, daří se jim starat o tělo a svou energii. A ve vztazích mnohdy zápolí.
A tahle doba nás nutí řešit, co jsme dlouho ve svých vztazích odkládali.
Vztahy jsou běh na dlouhou trať. Nejsou „stovka“ a nefungují žádné lifehacky, zaručené tipy a zkratky.
Můžete načíst spoustu knih a vědět všechna vztahová doporučení, ale je vám to k ničemu pokud…
Nepřijmete za své vztahy plnou zodpovědnost.
A to znamená přestat obviňovat druhé.
To předpokládá přestat nejprve obviňovat sebe.
Jak to udělat? Poznat sebe. Smířit se s minulostí. Přiznat si, proč setrvávám v něčem, co je pro mě neuspokojivé. Nevymlouvat se na děti, ani na kohokoliv, či cokoliv jiného.
Podívat se pravdivě, jak ve vztazích žiju.
I když to na začátku bolí.Odpustit sobe. Odpustit rodičům. Ano, je to cesta, která přinese pravděpodobně i emocionální bolest. Málokdo do toho chce dobrovolně jít.
Když se ale na tu cestu nevydáme, nikdy nebudeme (vnitřně) svobodní. Pak žijeme napůl.
Když se na tuhle cestu vydáme a pochopíme, že to není o tom, vědět spoustu informací, ale dostat se do kontaktu se svými zraněnými částmi.
..a propouštět..
Tak například:
Pochopíme, proč ve vztahu neslyšíme.
Proč tak často zavíráme své srdce.
Proč jsou pro nás některá témata tak problematická. (Peníze, Sex, Výchova,..)
Můžeme přestat stále dokola v něčem „narážet do zdi“.
Můžeme přestat bojovat a vytáčet se.
Můžeme se vymanit z neustálých koleček destrukce, obviňování, odpojování a neustálé ztráty energie ve svých vztazích.
Je to jen na nás.
Nevyřešíme to „jednou“, až….
Vyřešíme to jen v přítomnosti.