Blízké vztahy jsou jedním z největších nástrojů našeho osobního a spirituálního rozvoje. V současnosti lidé řeší ve svých vztazích víc problémů, než kdykoliv dřív. Vidím to ve své terapeutické a lektorské praxi.
Proč se to děje?
Je to dané dobou, ve které se nacházíme. Je to dané nastupujícími nejistotami v mnoha oblastech života.
A je to dané i tím, že mnohdy hledáme ve svých vztazích záchranu a utíkáme před sebou samými.
Upínáme se k iluzi, že přijde někdo, kdo nám zajistí trvalou radost, štěstí a postará se o naše potřeby tak, jak to naši rodiče (ne)dokázali. Dovedně se bude vyhýbat všem našim zraněním z dětství a slíbí nám, že už nebudeme cítit emocionální bolest.
To je recept na nespokojenost v jakémkoliv vztahu.
Dokážu si přiznat, že si nikoho nepustím k sobě? Že toužím po plnohodnotném vztahu, ale moje tužba není zdaleka tak silná, jako strach z toho, že skutečně budu s druhým člověkem intimně sdílet? Podvědomě vím, že když se otevřu druhému, tak to vytáhne na povrch spoustu nepříjemných věcí.
Jaká je ale alternativa?
Pokud se rozhoduji, nežít skutečné vztahy, je dobré si to přiznat.
Vše vyjde na povrchVztahy jsou tady ve skutečnosti od toho, aby z nás vynesly na povrch vše nevědomé. Vše, na co jsme se dlouho odmítali podívat. Vztahy nám pomáhají, abychom se vnitřně osvobodili. A abychom dokázali žít lásku bez dlouhého seznamu podmínek. Abychom spíše sdíleli z toho, co uvnitř máme, než abychom si vynucovali na druhých něco, čeho se nám v minulosti nedostávalo.
Je jen na nás, jestli to uvidíme. Jestli budeme dál (často nevědomě) obviňovat své blízké za to, že nejsme ve svých životech šťastní a naplnění.
Je na nás, jestli na nevědomé chování druhých (obvinění, nátlak, manipulace, agrese) budeme sami reagovat nevědomě a tím se budeme navzájem udržovat v tom, co má ke zralému vztahu daleko..
Většina lidí přenáší svou osobní zodpovědnost na druhé, protože je to snazší, než si přiznat, že ve skutečnosti nechtějí udělat potřebné změny. A dělají to tak skoro všichni. Je to celospolečenský návyk, který má hypnotickou sílu.
Mnoho mužů a žen je ve svých vztazích a v životě nespokojených. Ale alespoň jsou na to zvyklí. Dobře to znají. Strach z neznámého je mnohem větší. Obzvlášť když se vydáváme někam, kam se nevydaly celé generace mužů a žen před námi..
Často až teprve velké krize nás dovedou ke změně. Až když jsou naše životní okolnosti neúnosné a nemáme co ztratit, tak se rozhodneme. S rozhodnutím se nám nabídne i vnitřní a vnější podpora, abychom „prošli skrz“.
První krok je uvidět, co vlastně ve svých nejbližších vztazích žiji. Druhý krok je uvěřit, že mohu žít něco jiného a rozhodnout se ke skutečné změně, která vede jen a jen skrze mou vnitřní transformaci.
Nenalhávat si, že jsem ke změně rozhodnutý, jen „nevím jak“. Protože to je jen další hra o čas. Když se skutečně rozhodnu, vždy se nabídnou i jasné cesty, jak opustit jakoukoliv nevyhovující životní situaci.
Změnit vztahy potřebuji zevnitř – u sebe – protože to je jediná možnost, jak se mohou skutečně změnit i naši partneři. Ti se nikdy nezmění naším tlakem, přesvědčováním ani manipulací.
Skutečná změna začíná u nás.