„Očekáváme a požadujeme, protože cítíme, že jsme strádali a nedostalo se nám dostatečné péče; ale tato očekávání a požadavky vedou pouze k dalšímu strádání. Když očekáváme, nemůžeme přijímat.“
Krish & Amana Trobe
Proč se tolika lidem nedaří změnit svoje vztahy?
Protože když náš blízký (partner, rodič, potomek, přítel,..) něco udělá, my většinou okamžitě reagujeme. Nemusíme nutně reagovat navenek, ale reagujeme vnitřně.
Jak reagujeme na něco nepříjemného, co blízký vyvolal?
Reagujeme obviňováním či křivdou, jdeme do boje a zlosti, hroutíme se, odpojujeme se, rezignujeme, racionalizujeme, vysvětlujeme, na druhé tlačíme nebo manipulujeme.
Proč tak rychlá reakce?
Protože kdybychom si v náročné partnerské situaci dali prostor…
Kdybychom si dovolili místo svojí reakce cítit, co se v nás děje..
Tak bychom se dříve či později potkali se vším, co v nás většinu času leží hluboko skryté.
Bezmoc, nekonečná prázdnota, strach z opuštění a smrti, marnost, jakákoliv velká emocionální bolest.
Rychlost naší reakce je naučená z dob, kdy jsme se cítili zahlcení svými pocity.
Dnes už máme větší kapacitu být i s emocemi, které jsou velmi náročné. Máme víc životních zkušeností. Je to ale jako chodit do posilovny. Místo trénování svalů rozvíjíme svou schopnost být s tím, co nás jako malé zahlcovalo.
Rozvíjíme schopnost uvolnit se i se svou bolestí. Protože to je naše bolest.
Skoro nikdo nechce cítit nepříjemné věci. Je snazší něco udělat. A tím nemuset cítit. Platíme za to však vysokou cenu, protože vše nevědomé, co si v sobě nosíme, ovládá naše životy.
Všechna ta nevědomá bolest v nás živí všechny ty nefunkční vzorce v našich vztazích. Kvůli ní se motáme ve vztazích v začarovaném kruhu.
Cesta vede skrze uvědomění jakékoliv bolesti, kterou jsme zatlačili pod povrch. Je to o trpělivosti, citlivosti, o rozvíjení vědomé kapacity přijímat.
Tohle základní úskalí není jen ve vztazích. Jeho pochopení je klíčem k jakýmkoliv hlubším změnám v našich životech, ať už jde o jakoukoliv oblast.