Máme s manželkou Ivčou za sebou další dva konstelační a vztahové semináře. Miluju tu různorodost lidí, kteří přichází a skládají střípky do svojí mozaiky života.
Je to vždy ohromně inspirativní a nevypadá to, že by mě to mohlo kdy přestat bavit. Každý svou jedinečnou cestou životem obohacuje druhé. Způsoby vzájemného předávání a sdílení ve skupině jsou vždy v jiné atmosféře a energii. Tohle prostě nevymyslíte, ani vždycky nesvážete do nějaké jasně dané struktury a programu. Ostatně každému po čase dojde, že struktura a plán jsou jen berlička, která je do jisté míry potřeba, ale tady a teď vždycky tvoří sám život.
Je to tanec. Zevnitř ven a zpátky. Objevujeme to nové a živé a vymaňujeme se ze zažitých konvencí a pravidel….abychom se do bezpečí určitých struktur pak zase navraceli, s novými pohledy na věc..a umožnili proměnu zevnitř. Nebo sami nové struktury vytváříme. S vědomím, že tohle je mnohem lepší, než to předtím, jen abychom zjistili, že to není vždy tak černobílé . 🙂
Nebo to je celé jinak?
Spontánnost a volnost | Disciplína a řád
Docela chápu tu potřebu lidí nacházet svoji svobodu a vymanit se ze všech „musím“, někdy i z jakékoliv disciplíny a vůle. Naše „vnitřní dítě“ by mohlo vyprávět, kolikrát v rozletu, spontánnosti a živosti narazilo na zeď „musím“, nebo „nemůžu“, kterou před něj vztyčili jeho rodiče, okolnosti, nebo společnost a řád.
Hledal jsem dlouho v životě recept na tu správnou rovnováhu mezi spontánností a volností na jedné straně a řádem a strukturou na straně druhé.
Pro sebe jsem zjistil, že ten návod není. Alespoň ne takový, který by platil neomezeně. Ta rovnováha se neustále mění v závislosti na místě, kde zrovna v životě jsem.
Ostatně, nalezením receptu bych přišel nejspíš o všechnu zábavu a mystérium života samotného.
Můj život měl období, která byla hodně o disciplíně, řádu, systematičnosti a struktuře. A měl také hodně období, která byla o plynutí a spontánnosti bez přílišných cílů, plánů a milníků. Ani v jednom extrému jsem se po nějaké době necítil dobře, jak už to s extrémy bývá.
A tak se tomu receptu alespoň semtam přiblížím. Poznám to na celkovém hezkém pocitu ze života. Je to taková alchymie. Přidávám ingredience a ubírám jiné a sleduju, co to udělá. Ne vždy se to řídí logikou nebo předchozí zkušeností, to mě na tom vlastně baví. Učím se pokus / omyl a často se dostanu na nové a neprobádané území.
A nejvíc se učím už nic ze života nevylučovat. Jednu dobu mi totiž třeba ty systémové přístupy přišly tak nějak málo duchovní a spirituální. Nakonec jsem zjistil, že duchovní je v podstatě všechno, když se dokážete podívat pořádně a nepovyšujete se. A nejvíc duchovní je, když se z života nic nevylučuje. Proč by to tady jinak bylo, kdyby to tady život nechtěl?
Jsme bozi, jsme i stroje
Při vztahové práci s lidmi mám možnost vidět ty dary, které se v nás skrývají. Tu intuici, inspiraci a lásku, která skrze nás proudí, když to dovolíme. Říká se, že máme v sobě božskou jiskru, věčný plamínek. Pro některé je to něco mimo jakoukoliv osobní zkušenost. Jiní párkrát zažili tu mystiku a mystérium, kdy vnímají, že jsou něčím víc, než jen z masa a kostí. Hledají způsob, jak se „tam“ opět vrátit. Zdá se, že jen pár to božství žije každý den.
Semtam se klient(ka) ptá, jak to má udělat, aby se cítil(a) tak dobře (silně, inspirovaně, jasně,..) i doma, nejen na semináři.
Na semináři můžete uvidět sebe v jiném světle. Čerpáte z podpory skupiny a lektora. V běžném životě jste možná zavaleni všemožnými starostmi a záležitostmi. Na semináři se konečně na chvíli zastavíte a objevujete i jiné pohledy na věc. A tak vidíte věci, které jste předtím neviděli. Možná dojde k nějakému vnitřnímu průlomu, praskne nějaké brnění, krusta nebo skořápka a vy se cítíte lehčeji a vše je jasnější. Proběhne léčení. Spojení vašich částí, které byly dlouho oddělené, nepřijímané.
Pak přijdete domů. Něco z nových uvědomění ve vás zůstane, změní se vám úhel pohledu, ale síla a přitažlivost našeho prostředí a zajetých návyků je mnohdy velmi silná. Někdy nevyhnutelně zajedeme do starého. Hýčkáme si vzpomínku na seminář, na tu božskou jiskru, která je tam v nás, pod všemi vrstvami.
Skupinovou práci vnímám jako hodně důležitou. Umožní nám uvidět jinak, překročit sebe, otevřít dveře.
Po návratu zpět do našeho prostředí však často narazíme. Ano, máme tu božskost, jsme spojeni s celým bytím, ale na určité úrovni jsme také stroje – jak říkával jeden moudrý člověk – Jiddu Krishnamurti. Jsme souborem svých každodenních návyků, myšlenek, vlivů svého prostředí, lidí a energií kolem nás, také odkazu minulosti, našich rodů..to vše je náš software. Čím jsme starší, tím víc ten software dává tvar i našemu tělu – hardwaru. Čím jsme starší, tím je těžší udělat skutečné změny a vnímat – žít v souladu se svým vnitřním plamenem.
Víkendoví bojovníci
Někteří lidé jsou jen víkendoví bojovníci. S velkou upřímností a nasazením se účastní kurzů a seminářů, ale nedokáží přeprogramovat také ten svůj stroj. Všechno už ví. Některé věci ví ze všech stran a je jim to už jasné. Přesto dál hledají nějaký zázračný návod, nějakou kličku, zkratku, svatý grál. Ještě tohle a tohle zkusím. Tamhle a tamhle zajdu. Když už nic jiného, alespoň budu mít pozornost druhých. Někdy přijde deziluze celým osobním rozvojem a spirituálnem vůbec a návrat do starého se vším všudy. Se špetkou životního cynismu.
Velký respekt každému, ať už se daří, nebo nedaří. Skutečná změna prostě někdy chvíli dá. Jdeme proti odporu celého svého prostředí, když se měníme. Protože svou změnou bereme taky to zajeté pohodlí všem okolo sebe a oni se musí nějak měnit taky. Můžeme se stát zrcadlem, do kterého se nedobře dívá.
Nejhůře se do něj však dívá nám samým. Největší protivník je náš vlastní vnitřní odpor. Máme strach skutečně uspět, protože nás to vystaví všemu, s čím jsme se nechtěli konfrontovat. Sami sebe brzdíme z mnoha důvodů nejvíc. Třeba se bojíme, že nebudeme najednou nikam patřit…a tohle je zakódované do naší DNA od spousty těch generací, které tady byly před námi.
Žít to
Přeprogramujte svůj stroj. Na nic nečekejte, protože zítra to bude, jak říkával Osho, těžší. Budete mít pravděpodobně méně energie a více naloženo. Proto použijte všechno, co máte. Co víte. Co jste. Budujte v životě prospěšné návyky, které pozvednou vaše vědomí a dají vám nadhled, energii a základ pro náročná období. Meditujte…nejen pár minut ráno nebo večer. Nechte, aby se celý váš život stal meditací. Ať jste, kde jste, pořád v sobě máte toho blaženého pozorovatele. A je to „jen“ otázka pravidelného zvyku, aby se světlo zevnitř stalo vaší každodenní realitou. Co nejprve půjde jen v klidu a bezpečí, nakonec dokážete i ve vypjatých a stresových podmínkách. Možnosti jsou neomezené.
Jezte to nejlepší, co můžete. Přestaňte ke svému tělu přistupovat jako k popelnici, která to všechno nějak zpracuje. Začněte jednou malou změnou a postupně se posouvejte dál. Rozvíjejte vnímavost ke svému tělu, abyste poznali, co nejvíc potřebuje. Není jeden zdravý návod pro nás všechny, to by byla fakt nuda. Každopádně jsou určité zásady, kterými nic nezkazíte. Třeba když ze svého jídelníčku co nejvíc vyloučíte rafinované cukry a potraviny, které mají minimální nutriční hodnotu a dobře se prodávají jen proto, že jsou nabité sacharózou, fruktózou a jinou ..ózou. Na tyhlety ózy mají naše těla závislost většinou od dětství a podvědomě po nich touží..a přitom nás otupují a my pak nevnímáme to skutečné blaho života a často jsme jak na houpačce. 🙂
Vybírejte si své prostředí. Ano, jasně, někdy nám život nastaví zrcadlo a my se z toho učíme. A jindy je to o čistém nastavení hranic. Některé lidi prostě v životě mít nemusíte, když s nimi opravdu neladíte. Není to vždy nějaká spirituální zkouška. Prostě tradá. Někteří lidé vás drží a hlavně nechtějí, abyste se změnili. Jiní vás ve změnách podporují. Někde vám není dobře a tak jste raději někde jinde, kde vám dobře je.
Vybírejte si i informace a slova, které si k sobě pouštíte. Žijeme v informačním věku a informace jsou nástrojem, který se dá použít jak k harmonizaci, tak k manipulaci. Ověřujte si zdroje a používejte jak zdravý rozum, tak intuici. Dejte si s tím čas, protože i toto nás výrazným způsobem formuje a buďto nás pozvedá, nebo nás ponižuje.
Zastavte se. Dejte prostor svému vnitřnímu vedení. Vypněte pravidelně všechna ta chytrá udělátka. Nedávejte jim víc toho nejcennějšího, co máte (čas, prostor), než opravdu chcete. Ostatně ty mašinky mají sloužit vám, ne vy jim. Facebook a další sítě dnes ukazují ze všeho nejvíc, že jsme na určité úrovni jen naprogramovatelné stroje. Ti kluci ušatí toho využívají úspěšně už roky a zdokonalují se v mačkání našich vnitřních tlačítek. Ano, je to výborný nástroj, ale špatný pán. 🙂 Ostatně se tomu neříká sítě náhodou, ne?
Chybujte, jen to, prosím, nevzdejte
A hlavně. Chybujte. Často. Jen chybami se evoluce dostala tam, kde je dnes. Jediná chyba, která se zdánlivě neodpouští, je, když to vzdáte. Když spadnete na zem a už nevstanete. Je řada takových, pro které se život stal čekáním na smrt. I to je volba a možnost. A i to je nakonec odpuštěno, protože vždycky přijde další šance.
Můžete mít život více, či méně, strukturovaný, o to vlastně až tolik nejde. Důležité je, umět se do toho všeho, krok za krokem, uvolnit a nechat zářit tu podstatu, to vědomí, které v sobě máme. Kterým, ve své podstatě, jsme. Přijímejte vše a vědomě si vybírejte z té široké nabídky, kterou život dává ve všech oblastech.
Vztahy jsou v jádru práce, kterou se s účastníky seminářů již řadu let zabývám. Zvu vás srdečně na své konstelace do Pardubic. Postupně doplňuji termíny všech akcí (konstelace, vztahové, vícedenní semináře, rituály, workshopy) pro celý příští rok 2018 pod kalendářem akcí na svém webu rudolforsag.cz.