S kým sdílíme čas. Jaké myšlenky, ideje a energie přijímáme.
Pokud (pro jistotu) hromadíme vše, výsledkem je chaos v nás, který se promítne do prostředí kolem nás. Snaha hromadit je ze strachu, že nám něco unikne.
Hromadění a konzum je také slabou náplastí na to, že si nedovolujeme ze srdce tvořit.
Pokud se nedíváme na své stíny, tak je hledáme například v konspiračních teoriích.
Když neznáme sebe kvůli svým neviděným stránkám, jsme snadno manipulovatelní. A než si toho všimneme, jsme v žumpě, ze které se těžko vrací. Protože je najednou všude okolo nás.
Jsme pak energeticky součástí žumpy. V jejích službách.
Spolu s dalšími, kteří jsou tam s námi, se utvrzujeme v názoru. Někam patříme. A věci dávají podivně zvrácený smysl. Popíráme, co není s názorem žumpy v souladu.
Odůvodníme si také, proč se v tom necítíme dobře. Většinou najdeme pachatele tam venku.
Pokud si naopak vybíráme to, co dělá dobře naší duši, našemu srdci a našemu tělu, tak jsme Tvůrci sebe sama. Podobné přitahuje podobné.
Tvořit můžeme jen tak, jak žijeme. I navenek hezkou formu vždy prozradí energie, která se pod ní nachází.
Když se necháme vést tím, co nám slouží a tím co nás přesahuje… tak nacházíme vlastní rovnováhu. Nevyhýbáme se signálům od života.
Když si svůj vnitřní prostor udržujeme čistý, tak rozpoznáme, co je potřebné, i kdyby to nebylo příjemné. Jako když se nám venku opakovaně ukazuje něco, co je třeba přijmout uvnitř.
Současně se už nepotřebujeme matlat v něčem, co nijak neslouží. Nepotřebujeme se zabývat exkrementy druhých jen proto, že si zvolili určitou cestu..
Ctíme právo druhých na volbu. A to se nám ze světa vrací.
Oceníme si, co je důležité pro nás a chráníme to (sebe) skrze zdravé hranice. Rozhodujeme se, čemu dáme pozornost.