Můžete vydělat spoustu peněz a splnit si všechna svá materiální přání a získat spoustu zážitků. Být natolik atraktivní, že si můžete vybírat z tisíců žen a nebo mužů. Uspět způsobem, že se stanete slavným a uznávaným. Můžete si zajistit takové životní podmínky, abyste žili a pracovali v tom „nejlepším“.
Žijeme v informačním věku a není těžké zjistit, jak to všichni ti bohatí, krásní, úspěšní a slavní mají. Jsou „pak“ už trvale šťastní?
Proč to tak je? Úskalí je v tom, že všude přinášíte také sebe. Do svých vztahů k lidem i věcem. Kamkoliv se hnete, jste tam taky. A když se nevěnujete nitru, to vnější vás nikdy trvale neuspokojí.
A pokud jste plně ztotožnění se svou formou – se svými názory, představami, s minulostí, osobností, nezdravě lpíte na zdravém a krásném těle, na příbězích o vás a o životě…tak se to stane zdrojem utrpení, bez ohledu na vnější podmínky.
Protože intuitivně cítíte, že tohle všechno pomine. Nedá se to udržet. A po čase si na spoustu věcí a stavů zvykneme a bereme je jako „normální“. Proto lidé stále chtějí víc, chtějí něco jiného, kontrolují a blázní.
Zdrojem veškerého utrpení je náš pocit oddělenosti od celku. Většina lidí není spojená s tím, co je přesahuje, co je věčné.
Můžeme mít cokoliv, dokud jsme oddělení od celku, stále bude něco chybět. Identifikujeme se s tím, co nejsme a výsledkem je, že nikdy nejsme šťastní a nic není dost. To je nemoc moderního člověka.
I když budete mít prakticky dokonalého partnera, tak vaše mysl dříve či později zařídí, aby do vašeho vztahu přišlo drama, konflikt, emocionální bolest. Přijdou tam, protože jste je do vztahu přinesli, protože si je nosíte v sobě.
Mysl má tendenci stále opakovat to, co zná. A bojí se toho, co nezná.
Je těžké skutečně si přiznat, že bychom si vytvořili utrpení, i kdybychom žili v dokonalém světě.
Je snazší věřit tomu, že budeme šťastní, až se objeví přesně takový partner, jakého jsme si vysnili. Budeme mít neomezenou hojnost, budeme uznávaní a ve světě zavládne trvalý mír & svoboda.
Protože nemáme mír v sobě, není ani venku.
Kvůli svému vnitřnímu nedostatku přinášíme nedostatek i do světa, i když je dost pro všechny. Bojíme se svobody, protože přináší zodpovědnost a tak se dáváme dobrovolně do rukou mocichtivým psychopatům.
Vnitřní změna není jednorázová záležitost. Je to něco, co se kultivuje celoživotně. V každodennosti. Život je dynamický. Stále přináší nové výzvy, zkušenosti, mění podmínky.
Na té nejhlubší úrovni není co měnit. Tam je láska, pochopení, svoboda, skutečná síla. Stojí za to opakovaně se vracet do své podstaty a uvědomovat si, že jsem víc, než tato forma – tělo, osobnost, mysl, vědomosti,..
Tím se mohu uvolnit, získat nadhled, otevřít se bezpodmínečné lásce. A kultivovat i tuto svou formu, která nám byla životem na Zemi dána. Pak už se mi „nezboří celý svět“, když se to nedaří podle mých představ.
Starat se dobře o své tělo. Propouštět staré emocionální bolesti. Tříbit svou mysl a nezanášet ji nesmysly. Otevírat své srdce a přinášet víc laskavosti do života.
Být si vědom/a svého spojení s celkem.
To je skutečné štěstí.
Hra forem.
Vědomí esence.