Dělám práci, která mě naplňuje a baví. Mám klienty, kteří za mnou přichází a povídají o změnách, které se dějí v jejich životech díky spolupráci. Prakticky během každé skupinovky vidím u klientů `aha` momenty.
Vesmír mi všemožně dává najevo, že si můžu prostě hrát a totálně se uvolnit. Mám úžasnou svobodu v práci i v životě, podporující rodinu, větší hojnost, než kdy dřív.
A přesto si to někdy celé dokážu zabít pocitem přehnané zodpovědnosti. Co bych měl.. Zodpovědnost je taková plíživá věc. V životě je potřeba, ale někdy zabíjí tu čistou radost z žití a tvoření.
Mám představy, jak by se `to` mělo dělat, jak nejlépe podpořit klienta, kolik bych měl vydělávat pro rodinu, jak se má chovat lektor v mé pozici, řeším věci kolem svého dobrého jména. Dokážu se hodně vcítit do toho, co potřebují druzí, ať už se jedná o klienty nebo spolupracovníky. A někdy v tom všem ztratím sebe.
Píšu to tady pro sebe, do světa, abych si opravdu, s důvěrou, `dovolil`. Vím, že to je možná trochu absurdní, z pohledu přátel a lidí kolem sebe, kteří znají můj příběh, jsem si už dovolil docela dost ve všech oblastech života.
I tak mám pocit, že jsem na začátku. Věřím, že každý v sobě máme klíč, jak zas a znovu nacházet rovnováhu ve svém životě. Rovnováha je křehká věc a nikdy ji nenastavíte jednou. Je třeba nacházet ten balanc. Stačí znát aspoň směr. A u mě je to teď cesta od přehnané zodpovědnosti k mnohem většímu uvolnění a hravosti.
Vnímám se jako součást něčeho většího. Je pro mě důležitý, aby moje práce pomáhala celku. Nejlépe tvořím, když něco tvoří skrze mě a já to `jen` umožňuji. Dávám k dispozici svoje zkušenosti, znalosti, slovník a energii. Pak vznikají momenty a situace, které bych sebelépe nedokázal dopředu připravit.
Takže, právě teď si dovoluji naplno uvolnit svůj potenciál tvořivosti a hravosti ve své práci i v životě, ať už mě povedou kamkoliv. Jo, cítím `joyfear`, jak říká Leo Babauta, ten správný mix radosti a strachu z nového. 😉