Nejen v těch blízkých, ale v jakýchkoliv vztazích.
Tyhle dva elementy samy o sobě stojí do velké míry za tím, jestli se vztahům v našem životě daří, nebo nedaří.
1. Ten první princip je odvaha zůstat pravdivý, i když to není jednoduché.
A tak mluvíme s lidmi otevřeně o tom, co cítíme a co potřebujeme.
Oni se to totiž jinak nedozví. 🙂 A pak světe div se…naše potřeby jsou nenaplněné, naše pocity nevyslyšené. A my jsme naštvaní, ukřivdění, smutní,..
Pokud nám záleží na dlouhodobých vztazích, tak se potřebujeme naučit nastavovat osobní hranice s laskavostí, ale jasně.
🌀Když říkám „ne“ tomu, co není v souladu, říkám tím „ano“ sobě, svému klidu, rovnováze a životní energii.
A to je dobré pro každý vztah, protože pak ke vztahu přistupuji z hlubší kvality a s více zdroji.
2. A pak je tu druhý princip. A ten je o propouštění zátěží minulosti.
Každý z nás v sobě nese minulost – bolest, zklamání, chyby a nedořešené záležitosti. 🌀Ale pokud je dál nosíme, pokud si je držíme, brání nám to naplno žít v přítomnosti a radovat se ze života.
A také nám to brání žít naše vztahy.
Tyhle věci jsou jako balvany, přes které na sebe ve vztazích „nevidíme“.
Ano, otevírat bolavé věci, to bolí. Ale pokud do toho nejdeme, brání nám to žít naplněné vztahy. Naše vztahy „zamrznou tam“, kde se něco důležitého nevykomunikovalo, neotevřelo.
🌤Nechme to, co už nepotřebujeme, odejít. Znovu a znovu. Vždy, když to uděláme, vytváříme prostor pro přítomné vztahy.
Vytváříme prostor pro Život a radost ze sdílení s blízkými.
–
V principu to je jednoduché, v praxi často potřebujeme – alespoň na čas – podporou zvenku. Tohle je o zdravých návycích.
S manželkou tohle praktikujeme spoustu let, v začátcích jsme měli také podporu a teď ji na seminářích a individuálních terapiích sami poskytujeme.