Často pracujeme v konstelacích s rozchodovými rituály. Ne proto, že by to mě, nebo účastníky seminářů nějak speciálně bavilo. Děláme to proto, aby se mohly uvolnit dlouho zadržované energie a emoce a aby se mohlo vyjádřit vše, co zůstalo nevyjádřeno z minulých vztahů.
Lidé primárně nechodí do konstelací, aby si udělali poctivý rozchodový rituál. Přichází proto, že něco neladí v jejich současném životě, nebo vztahu. Partneři například tvrdí, že mají pocit, jako kdyby ten druhý byl v nějaké mlze. Vnímají, že nějaká část druhého jim zůstává uzavřena. Nejde to často tak úplně uchopit, pojmenovat, vidět. A o to víc nás to štve. Partner(ka) tvrdí, že všechno je v pohodě a my nevíme, jak jim to ukázat. Nevíme, jestli to je o nich, nebo o nás, nebo někde uprostřed a pociťujeme stavy bezmoci a zoufalství.
Příčin, proč se nám nedaří být láskyplní a otevření svému partnerovi nebo partnerce může být celá řada. S otevřeností a uvolněním pocitů ke druhému by se mohly vyvalit stíny, se kterými se nechceme ještě přímo konfrontovat. Nebo potřebujeme udělat vnitřní práci ve vztahu k rodiči opačného pohlaví, abychom mohli pustit do srdce skutečně svého partnera, nebo partnerku a přestali si na ně projektovat vše možné z naší minulosti.
Dnes se zaměříme na jednu z příčin přímo – na předchozí nedořešené, klíčové vztahy. Aby naše srdce mohlo být plně s blízkým člověkem v současnosti, je třeba přijmout a uznat naši vztahovou minulost a vyjádřit vše, co nemohlo být tehdy vyjádřeno. Vezmu to tentokrát trochu zeširoka a postupně se dostaneme k rozchodovým rituálům.
Nic nelze přeskočit
Je přirozené, že se chráníme před bolestí. Bolest zlomeného srdce hravě předčí jakoukoliv fyzickou bolest a málokdo je takový masochista, aby si v něčem takovém liboval. Když je vše čerstvé, je velmi těžké s (ex)partnerem komunikovat o tom, co se v nás děje. Chceme žít a jít dál. Byla to velká lekce od života. Přichází další prožitky, závazky, blízké vztahy. Ty pocity v nás však dále proudí, protože nedostaly šanci k vyjádření a postupně se dostanou hlouběji do našeho těla, do našich tkání a tam nadále, již v pomalejší (možná až zamrznuté) formě, zůstávají. Získávají vlastně fyzickou formu, která se může projevit zdravotními symptomy. Hmota = energie. Stanou se součástí našeho pomyslného vnitřního a vnějšího brnění, které si neseme do dalšího života a dalších vztahů. Nic nelze přeskočit a uvolnění nás čeká..
Přítomnost a meditace
Mnoho spirituálních přístupů se soustředí na přítomnost. Podle nich nemá smysl řešit minulost. Je jen tady a teď. Když jsme se však půlku života potlačovali a utíkali před nepříjemnými pocity, tak nám však nepomůže, když budeme meditovat každý den hodiny ve statické meditaci. Máme v sobě papiňák a meditací jen získáváme čas navíc, než to celé nakonec stejně vybouchne. Povrchovým klidem můžeme překrývat bouři, která probíhá v našem nevědomí. Chodí ke mně na konstelace řada lidí, kteří dlouhodobě meditují. Pět, deset, více let. Pořád se vrací od myšlenek k dechu a přítomnosti. To jen může prohloubit určitý problém a nevědomé můžeme zatlačit do ještě větší hloubky. Sám mám za sebou desetiletou meditační praxi a mnohé mi přinesla. Víc a víc ji však kombinuji s moderní terapií, aktivním pohybem a prací s tělem. Samotná statická meditace se může lehce stát nástrojem úniku před sebou a celým světem. Doporučuji v tomto ohledu knihy Jacka Kornfielda a práci geniálního Wilhelma Reicha, který předběhl svou dobu o mnoho desetiletí. Takže ano, souhlasím. Řešit přítomné, i kdyby to mělo znamenat, že se v přítomnosti vyvalí mrak zatlačené minulosti. 😉
Potřeba katarze
Osho rozvinul v minulém století výborné aktivní meditace. Věděl, že západní člověk potřebuje nejdříve upustit ze svého vnitřního papiňáku, aby vůbec nějaká skutečná meditace, prožitek přítomnosti a bezmyšlenkového stavu, mohly proběhnout. Původní zen, vipassana a další klidové meditace byly připravené pro lidi ve zcela jiném prostředí a nastavení. V žádném případě nechci zlehčovat jejich účinnost v této době, ale vnímám nutnost předchozí přípravy pro naše podmínky a moderního člověka, se všemi vlivy 21. století.
Když nemáme možnost katarze – určité vnitřní očisty, zůstáváme často zamrznutí a vědomí nemůže proudit. Děláme si ty nejtěžší podmínky pro to, abychom mohli být tady a teď. V hlavě se nám honí tisíc myšlenek, které jsou poháněné vším tím nevyjádřeným a zadrženým. Nedokážeme být pak pochopitelně ani v našich nejdůležitějších vztazích přítomni.
Čím víc je toho v nás, tím víc jsme natlakovaní a bojíme se upustit. Hrozí výbuch.
Rád se dávám do rukou zkušených lektorů a terapeutů. Vnímám, že moje práce s lidmi potřebuje být v rovnováze s vlastním osobním rozvojem a psychohygienou. Dobří lektoři na delších seminářích používají společný prvek. Všichni do svých metod zapracovali nějakou možnost katarze. Někteří pracují skrze tanec a kontaktní prvky, jiní skrze dynamické meditace, třesení, výbušné aktivity, které uvolní energii, apod. Důležité je vytřást z těla napětí, zadržované energie, emoce,.. Tohle je prostě klíčová přípravná část, pokud se máme dostat do vnitřní hloubky a v klidu tam jako pozorovatelé setrvat.
Dostávám víc a víc dotazů, jestli budu v budoucnu organizovat nějaké samostatné dynamické meditace a tanec, podobně, jako je mám v nějaké formě na vícedenních seminářích. Beru to jako signál. Lidé si uvědomějí větší a větší potřebu katarzních technik a vnitřní očisty.
Katarze v konstelacích
Konstelace jsou dnes tak populární i proto, že umožňují celistvou práci. Pochopení souvislostí, práci s emocemi, duší a tělem. Dodávají kolektivní vzájemnou podporu. A často i katarzi. Mnozí jsou ve svých vztazích jako zakletí princové a princezny. Navzájem si páry stěžují na to, že ten druhý je vlastně většinu času nedostupný pro své nejbližší. 🙂
Naučili jsme se to u sebe nevidět a nechápeme, co po nás partner(ka) chce.
Protože potřebujeme fungovat v reálném životě, který na nás klade nějaké nároky a lépe to jde, když jsme strojoví. Zabezpečujeme. Podporujeme. Dodáváme a poskytujeme. Spolehlivě a každý den. Nemůžeme z toho přece vypadnout. Kdybychom měli jít do vyjádření dlouho zadržovaného, tak hrozí, že nějakou dobu nebudeme zdaleka tak spolehlivě fungovat. To je hrozivé, protože si to budeme potřebovat obhájit před druhými. Náš prostor jen pro sebe.
Upřímně chceme jít do změny v našich vztazích, ale bojíme se, pokud bychom měli přejít přes temné údolí v nás samých. Bojíme se, že ztratíme načas kontrolu a budeme ti špatní.
Rozchodový rituál
Takový rituál je dobrým způsobem, jak s katarzí minulého začít. Řada klientů mi řekla, že jejich cesta osobní katarze začala, když přišli pracovat se svým současným vztahem. A tak jsme se dostali k rozchodovému rituálu na jejich minulý vztah.
Pamatujete si svoji první lásku? Dokázali jste tehdy vyjádřit vše, co bylo potřeba?
Měli jste dlouhodobý předchozí vztah, který zahrnoval i děti? Možná to bylo tak náročné, že převážila potřeba vyřešit praktické a majetkové záležitosti. Nebyl čas, ani chuť říct „je mi to líto“, „navždy zůstaneš v mém srdci jako matka našich společných dětí“, „škoda“, „děkuji za vše, co jsme si spolu prožili..“. Cítíte hloubku těch jednoduchých slov, když je řeknete do očí tomu, kterému tato slova náleží? I kdyby to měl být jen zástupce v konstelaci za skutečnou osobu?
Rozchodové rituály nám uvolňují srdce, tělo, mysl i duši pro vztahy současné a budoucí. Zadržovaná energie minulosti se dá do služeb přítomnosti. Dlouho jsme se báli otevřít tu zavřenou komnatu. Mnoho věcí má svůj čas a to je třeba respektovat. Když čas konečně přijde, tak zjistíme, že to není tak těžké otevřít a projít, když máme dobrou podporu zvenčí a vnitřně jsme se rozhodli. Pochopíme, že život nás stejně nenechá před ničím utíkat věčně.
Někdy máme pocit, že něco takového nás naopak k předchozímu partnerovi může víc přivázat. Protože to oživí staré vzpomínky. Opak je pravdou. Všichni naši blízcí lidé zůstávají v našich srdcích, i když je nevidíme roky. Vyjádřit vše, co potřebuje vyjádřit nás nevyhnutelně osvobodí do přítomných vztahů, ve kterých konečně můžeme skutečně být. Mnohdy také prohlédneme „sen“, kterým si obklopujeme vztahy minulé. Máme tendenci si minulost často přikrášlovat a idealizovat, aby se nám lépe žilo. 🙂 Současní partneři se pak musí často vyrovnávat nějakému nereálnému ideálu z minulosti.
Mám velký respekt a úctu ke všem, kteří přichází na konstelace. Obzvlášť k párům. Vyžaduje to určitou zralost a schopnost dát partnerovi svobodu jít do svých témat a jen pozorovat, nevměšovat se. Nikam netlačit. Je to velká příležitost pochopit lépe partnera a skrze jeho zrcadlo poznat lépe sebe. Odměnou jsou harmoničtější vztahy a plynutí vzájemné lásky. Získáváme nadhled a vhled do toho, co se v našich vztazích děje. Nikdy nebudeme dokonalí, nemusíme se však tolik motat v nevědomých kruzích.
———–
Předchozí díly seriálu:
1 Radost ve vztahu (i po letech)
2 Radost ve vztahu – Dávání a přijímání
3 Radost ve vztahu – Dovnitř nebo ven?
4 Radost ve vztahu – Ti vyloučení
————
Tento článek je pokračováním série článků, které se věnují vztahové oblasti ve všech jejích rovinách: partnerská komunikace, řešení konfliktů a léčení starých zranění, intimita, vztah k sobě, podpůrné návyky a rituály pro každodenní vztahy, aj. Pokud vás zajímá nějaké konkrétní téma, dejte mi vědět přes kontaktní formulář: zde
Nejsou tu nepřenositelné návody, které platí jen pro mne nebo malou skupinu lidí, hodně se opírám o svou víceletou praxi ze vztahových seminářů, konstelací, dobré knihy a kvalitní výzkumy v oblasti vztahů. Od roku 2012 vedu vztahové semináře. V původním formátu probíhaly pravidelně po večerech vždy nějakých 12-14 týdnů v kuse. Nově připravujeme s manželkou vícedenní vztahové semináře pro širokou veřejnost.