Jeden starší, aktualizovaný článek

Dokud věříme, že jsme jen toto tělo, emoce a myšlenky, tak jsme v zajetí té největší iluze. Jsme v zajetí svého pocitu oddělenosti od ostatních. Jsme v zajetí osobnosti, která je užitečná, ale není vším, čím jsme. 

Být „jen“ osobností, to živí naše strachy a tužby. A lpění na tom, co beztak pomine. Když velmi lpíme na tom, co je z podstaty pomíjivé, udržujeme ve svých životech utrpení. 

Skutečná cesta ke svobodě je uvidět, kým jsme. Když přestaneme hledat svobodu, lásku a jistotu tam venku, tak se nám otevírá cesta dovnitř. Spolu s tím si přirozeně užíváme víc všeho, co každodenní život přináší. 

Vše, co hledáme, již nosíme uvnitř sebe. 

Stačí se uvolnit. Stačí se podívat. 

Stačí dát alespoň načas větší váhu tomu uvnitř.

Dovolit Životu.

Aby se stal sdílením lásky, svobody a hojnosti.

Objevujeme, že na úrovni podstaty tyto kvality nemáme.

My jimi jsme. 

To není víra.

To je osobní zkušenost každého.

Kdo se otočil dovnitř.

A poznal sebe. 

Propouštět všechno možné je v módě. „Let go“ je in. Už Buddha říkával, že ve světě je spousta utrpení, protože nedokážeme propouštět. O tom je základní filozofie buddhismu. 

Pouštět se myšlenek, dramat, emocí, rolí, lpění ve vztazích, představ o sobě,.. Být s tím, co zůstává. Poznávat, kým jsem, když se pustím balastu. 

Potíž je v tom, že většina lidí ráda „propouští“ programově. Teď se rozhodnu…a už to pouštím. Mysl má ráda jasno. Ego si rádo připíše zásluhy za to, jak na sobě maká. „Čím víc úsilí, tím větší úspěch.“ 

A tak se naše propouštění stává další představou, zbožným přáním. Dříve nebo později přijde nějaká životní zkušenost, která nám ukáže, jestli jsme se něčeho pustili doopravdy. 

Můžeme se například zbavit většiny svých věcí a dál na nich lpět vnitřně. Nebo lpět na své představě, jací jsme minimalisti. Jedno lpění nahradí jiné. Mysl dále buduje nějakou image. 

Jak můžeme propustit ze života něco, co jsme nepochopili v širších souvislostech našeho života? 

Nemůžeme se divit, že se nám něco opakovaně vrací do života, když to zas a znovu odmítáme, aniž bychom se na to skutečně podívali. Život ví víc, než naše osobnost. A nenechá nás odejít od „nevyužité“ životní lekce. 

Propouštění se děje.

Většinou díky našim životním zkušenostem a s přijetím osobní zodpovědnosti za svůj život. S ochotou být s nepříjemnými záležitostmi, aniž bychom si je museli přemalovávat. 

Když dozraje čas, stojí za to udělat rituál. Rozhodnout se na něco skutečně podívat. Jen je třeba respektovat proces, který k tomu vede, a nepřeskakovat o několik kroků dál. Jen proto, že potřebuji teď nějak působit, někým být. 

Když dozraje nějaká záležitost, většinou už máme kapacitu postavit se k něčemu čelem. Dokážeme být k sobě pravdiví.

Jak poznám, že se propouštění daří? 

Jsem více uvolněný v životě. 

Mám méně myšlenek. 

Mění se mi hodnoty. 

Vztahy jsou svobodnější a intimnější.

Odpadají různé závislosti. 

Dokážu být v prázdnotě. 

Sám se sebou.

Propustit něco vnitřně, to neznamená, že to vždy odejde i navenek. Jen nás to už „nespouští“ do automatických reakcí. Do lpění, chtění, odmítání,.. Můžeme se klidně dál pohybovat ve stejném prostředí, se stejnými lidmi, ale jsme v jiné, vědomější kvalitě. Ve větším souladu se sebou, i se životem. 

Peníze, majetek, zážitky, cestování, zdraví, kariéra, dokonce ani vztahy. 

Nic z toho nás neudělá šťastnými, pokud nejsme otevřeni životu. Když si nedovolíme plně prožívat, jak bychom mohli být naplněni tou krásou tady na Zemi? 

Prožívat si plně nedovolíme kvůli bolesti z minulosti, kvůli zažitým rodovým návykům. A kvůli přesvědčení, že protože se mi stalo to a toto, tak je lepší zavřít se životu. 

Přesvědčení, že potřebuji v sobě vše uzdravit a všechnu bolest propustit a pak budu konečně šťastný, je mylné. Stejně jako přesvědčení, že když získám to a toto, tak už budu spokojen.

Není žádné pak. 

Je jen teď. 

Mezi muži a ženami na mých seminářích jsou tací, kteří ušli kus cesty a prožili si hodně bolesti, dramat a pádů. Někteří mají v sobě dnes přesto mnohem víc lehkosti, než jiní. Dokonce i ti, kteří byli opravdu hodně traumatizováni. 

To, co se u nich změnilo, je přístup k životu. 

Začínají se postupně otevírat do všeho, do toho bolavého, i toho hezkého. Přestávají dávat nálepky „dobré“ a „špatné“ a jsou vděční za to, co život přináší. Váží si své životní cesty. Nesnaží se něčeho zbavit, místo toho se uvolňují v tom, co je. Důvěřují moudrosti samotné existence.

Učí se být v nejistotě toho, co přijde. Protože v tom procesu se dostávají do mnohem většího kontaktu se životem a esencí, která prostupuje vším.

Nedržet se křečovitě toho, co považujeme za skvělé. A nezbavovat se rychle toho, co považujeme za zbytečné. To je moudrost. Jedno vede k druhému. Vše je to propojené. 

Naše hlava tohle nechce. 

Ona si vytváří svůj konceptuální svět, představu o životě, která má s životem většinou společného pramálo. Touží po jistotách a když může věci pojmenovat a posoudit, tak má dojem, že si udržuje pevnou kontrolu. Přitom nikdy kontrolu neměla, jen její zdání. 

Život nemůžeme kontrolovat. Životu se můžeme „jen“ odevzdat. Tím, že se dáme s důvěrou tomu, co nás samotné přesahuje, tak odejde spousta dramat a objevíme svou přirozenost. Na úrovni těla, mysli, duše i srdce. 

Rád bych vás touto cestou pozval na jedinečnou cestu. 

Cestu, na které objevíte sebe sama způsobem, který si vaše mysl právě teď ještě nedokáže ani představit. 

Cestu, která přinese lehkost, radost, hloubku a blízkost do vašich životů.

Cestu, která bude dobrodružná a potkáte se na ní se svou odvahou… a svými stíny, které ukrývají váš skrytý potenciál a netušené dary.

Vše k Cyklu Esence Vztahu 2023 najdete tu: http://www.orsag.info/akce/esence-zivota-cyklus-2023/ 

Kdybyste nejprve rádi poznali prostory (Živou vodu), kde celý cyklus bude probíhat, zvu vás na prosincový seminář Dokončení letošních témat a Vize 2023: http://www.orsag.info/akce/dokonceni_roku_vize_2023/ 

Kdo pracuje se svým tělem, energií a vnímavostí, nebo je přirozeně citlivý odjakživa, tak vnímá úplňky jako příležitost k vnitřní práci. O tomto úplňku se vytahují na povrch stinná osobní, vztahová témata. Záležitosti, na které jsme se nechtěli (nemuseli) dlouho dívat. 

Když vyplave na povrch něco nečekaného, máme chuť něco s tím rychle udělat. Rychle reagovat, přijímat, odmítat, analyzovat,.. Vlastně tím říkáme, že s tím nechceme být. Nechceme to plně uvidět. 

Dlouho opomíjené vnitřní záležitosti mají svou odezvu v těle. Na úrovni tělesných vjemů a pocitů mohou být nepříjemné. Naší přirozenou reakcí je stáhnout se. 

A tím zastavíme jakýkoliv probíhající proces, zatlačíme energii zpátky pod povrch. To se po čase může projevit psychosomaticky ve formě fyzických a psychických problémů. 

Proto podporuji na seminářích muže a ženy, aby vědomě rozvíjeli svou schopnost být vědomě s čímkoliv, co potřebuje jít ven. Když rozvíjíme svou vědomou kapacitu, dokážeme se uvolnit i s nepříjemnými záležitostmi. 

Je to otázka pravidelné praxe. Pak se může dlouho zadržovaná energie osvobodit, nejsme již v zajetí starých příběhů o sobě a ostatních. Nepřehráváme stále dokola ta stejná dramata v našich životních situacích. 

Nemusíte sedět nehnutě v meditaci hodiny denně, abyste rozšířili a prohloubili svou vědomou kapacitu v běžném životě. Poslouží cokoliv, co vám pomáhá rozvíjet vnitřního pozorovatele, vnímat své tělo, být svědky čehokoliv, aniž byste se s tím ztotožňovali. 

Právě v tomto čase můžete vnímat nějaké velké osobní téma, které zůstávalo dlouho opomíjeno. 

Můžete jej opět zatlačit pod povrch, nebo se uvolníte do procesu, který to přináší. Proces každého z nás je jedinečný. Každý má jinou vnitřní kapacitu a vychází z jiných podmínek. 

S laskavostí a pochopením k sobě, s rozvíjením zdrojů, které nás podpoří, nacházíme ve svých životech víc lásky, svobody a vnitřní síly. 

To jsou dva semináře v jednom, v přirozené návaznosti a souladu. 

Nejprve budeme pracovat s vašimi konkrétními tématy, která vás provázela během tohoto roku a volají po završení. Ať už je čas něco integrovat, propustit, transformovat, nebo uchopit jinak…

Budete mít příležitost tak učinit konstelačně, rituálně a koučinkově. Ve vztazích, v těle a energii, v práci, v hojnosti a financích. Budeme pracovat v energii skupiny, a pro vás to současně bude velmi osobní cesta. 

Ve druhé části se potkáte s vaší Vizí v roce 2023.

Jaké hodnoty můžete ztělesnit ve světě příští rok? Co by vám přinášelo nejvíc radosti a naplnění na vaší nejniternější úrovni? 

Když nežijeme svou vnitřní pravdu, často obracíme svou energii proti sobě. Ta se pak projeví jako deprese, nebo fyzický symptom. 

Vaše živelná energie možná touží být jinak projevena v osobním životě a ve vztazích. A nebo na vás čeká poslání, ve kterém můžete svobodně projevit sebe sama a přinášet užitek celku. 

Mám radost, že ze dvou oblíbených seminářů může díky prodlouženému víkendu v Živé vodě vzniknout tento nový formát. 

Těším se na společné završení letošní cesty a na „otevírání bran“ roku příštího. 

Detailní info k semináři: http://www.orsag.info/akce/dokonceni_roku_vize_2023/ 

Jak poznám, že moje cesta spirituality & osobního rozvoje skutečně „funguje“? 

Když jsem ve stavu bytí, kdy na nic dalšího nečekám. Nic nepotřebuji zaplňovat a nahrazovat. Je to plnost toho, co je. Často je to tichá radost & klid bez zjevné příčiny. Když se rozhlédnu kolem sebe, tak nacházím spoustu věcí, za které jsem vděčný. Všechno to je v mém životě již přítomno. 

Z tohoto stavu mi život dává ještě víc, aniž bych si o to říkal. 

Třeba nejsem v tomhle „stavu“ pořád, ale přichází přirozeně stále častěji. 

Je to samo o sobě tak naplňující, že se nepotřebuji za ničím hnát. 

Znamená to, že už jen sedím „jako pecka“? Nikoliv. Moje tvořivost je inspirována něčím, co mne přesahuje. Je to chuť sdílet. Propojovat. Nacházet nové úhly pohledu. 

K životu přistupuji s větší lehkostí, a to i v situacích, které by jinak byly vnímány celkem dramaticky. 

Když se nechám stáhnout dramaty, když se nechám od druhých hodit do naučených reakcí, je to v pořádku. Je to další pozvání vrátit se k sobě. Uvolnit se do života. Dívat se, čeho se uvnitř (ne)vědomě držím. Je to kontrast. Volím si uvolnění, energii a naplnění, nebo něco jiného? 

U lidí, kteří v této vnitřní plnosti žijí stále, bychom to většinou nepoznali. Někteří vyzařují velký klid, jiní jsou „strejda & teta od vedle“. 

Skutečná hojnost je, když pocitově & jasně přijde uvědomění, že mám & jsem vše, co jsem tak dlouho hledal. 

—

Nový vztahový seminář pro páry i jednotlivce je Radost ve Vztazích. Mnoho vztahů prochází intenzivní transformací, objevují větší zralost & soulad. Toto bude celistvá podpora. Již brzy v Zahradě živlů.: http://www.orsag.info/akce/radost_ve_vztazich/ 

Šestidenní semináře, kterými mohu provázet v Centru Živá voda, jsou i pro mne vždy pořádnou iniciací. Na jedné straně je tu lektorská rovina na semináři, který se stále mění a vyvíjí. Do těchto seminářů jdou měsíce přípravy, na energetické rovině ještě víc, než na té obsahové. 

Na druhé straně mě vede Existence k dalšímu osobnímu „let go“. K větší otevřenosti, důvěře, oprošťování se od zbytečností, objevování vnitřní síly a sebe sama. Ke spolupráci a prohlubování niterného spojení se Životem. 

Tentokrát to pro mne bylo hlubší a intimnější než kdy dřív. Velký krok dál i oproti jarnímu konání Procitnutí do Života. Podle odezvy i pro mnoho účastnic a účastníků. Šli jsme hodně za komfortní zónu a měl jsem celou dobu pocit, že stále je tady i ten bezpečný prostor sebe-objevování. 

Děkuji, že mohu tohoto být součástí. Děkuji vám všem, kteří máte důvěru jít se mnou do něčeho, co je pro vás často „poprvé“ a co si mysl ani nedokázala představit. 

Je to magické, jakou podporu mám, abych mohl tady být jako člověk, lektor a bytost. 

Podporu od Ivy, která se mnou tyto semináře připravuje. Společně nacházíme víc a víc vnitřní svobody, lásky a autenticity. 

Podporu od Evy a Miloše, kteří v Centru Živá voda poskytují soulad na mnoha úrovních a je to pro mne druhý domov. 

Na posledním Procitnutí jsem měl tak sladěný asistentský tým, že slovy se to nedá popsat. Terko, Silvi, Aleši, Martine, Marku.. Děkuji.

Pak je tady Kuba, který mi na seminářích vaří od roku 2019 a je to naprostá srdcovka. 🙂 

Cítil jsem, že mám napsat takto aspoň pár řádků, stále je krátce po semináři a vše doznívá. 

Těším se do další spolu-práce. 

Děkuji za společná setkávání. 

—

V listopadu připravuji víkendový seminář Radost ve Vztazích v Zahradě živlů. 

V prosinci bude prodloužený víkend v Živé vodě, kde budeme integrovat vše, co proběhlo v roce 2022 a připravovat se na rok 2023, to bude pecka. 😉 

V lednu začíná Cyklus Esence Života 2023. 

Vše je postupně přidáváno na webu: orsag.info/akce 

A dostal jsem tolik signálů, že mám pravidelně dělat meditativní podcast, že už to opravdu nebudu (dlouho) odkládat. 😉

Zkuste být přirozeně vědomí ve svém těle, když své tělo nepřijímáte. Seďte si s lehkostí v meditaci & buďte plní energie, když je pánev, solar, srdce a hlava plná energetických bloků, které brání volnému toku energie (chi, prány). 

Všímavá pozornost během dne je úžasná záležitost, ale pokud máme spoustu neřešených a zadržovaných problémů v sobě sama, těžko se do „mindfulness“ uvolníme. Máme plné ruce práce sami se sebou. Projevuje se to nutkavými myšlenkami, reakcemi na druhé, obavami z budoucnosti, výčitkami minulosti. Na přítomnost nezbývá prostor. 

Od roku 2007 je meditační praxe mojí každodenností. A mám díky tomu slušné srovnání, jak se během let dařilo / nedařilo být uvolněně v přítomnosti.

Pamatuji, že první roky to vlastně žádná meditace nebyla. Bylo to usměrňování mysli a její soustředění do jednoho bodu – většinou na počet dechů, nebo na vyvstávající vjemy v těle. Většinou jsem meditoval 2x denně, na 20 až 40 minut. Uvolnění mi přinášelo, že jsem vlastně na chvíli otupil svou mysl tím, že pozorovala jen dech. A pak se mysl často vrátila v plné síle. 

Přirozená meditace vyvstala sama, až když jsem začal víc „pracovat“ s tělem. Pochopil jsem přínos dynamických meditací, které nejprve pomohou uvolnit z těla to, co tam nepotřebuje být a zprůchodní tok energie a tak meditace přichází sama od sebe. 

Přesto jsem se hlubší energetické práci s tělem nějaký čas podvědomě vyhýbal. Cítil jsem, že jakmile půjdu tímto směrem, tak už před ničím neuteču. A to se celkem potvrdilo. 😉 I když to nebylo vždy příjemné, cenné plody sklízím doteď. 

Dokud je tělo plné bloků, tak podvědomě oddělujeme svou spirituální praxi od života. Meditace často slouží jen jako únik. Stejně jako drogy, zážitky a povrchní sex. Protože většinu dne se necháváme strhávat tím, co naše mysl považuje za problém. Jsme reaktivní. Meditovat dvakrát denně to nezachrání. 

Když do své „praxe“ zapojíme tělo, mysl, srdce i duši a uvědomíme si, že naše praxe nemá hranic….To znamená nekončí docvičením nějaké sestavy, nebo odchodem z meditačního polštáře, tak se začnou naše životy skutečně měnit. 

Je fascinující, jak všechny spirituální tradice vedou k tomu samému. 

Ukazují nám, že nemusíme žít s pocitem oddělenosti od celku. Můžeme se vzdát utrpení, alespoň toho emocionálního a psychologického. 

A v momentě, kdy toto spojení se vším, co je, objevíme a stabilizuje se v našem životě…Tak je před námi každodenní tvořivá volba, jak toto vědomí, vnitřní sílu a lásku přinášet „do hmoty“. V tom, co říkáme, co děláme, jak jsme, co vyrábíme svýma rukama. 

Intuitivně nacházím tu praktickou, přínosnou esenci ve spirituálních tradicích mnoha kultur a přináším ji do seminářů, kterými provázím. 

Ať už se jedná o tibetský buddhismus a dzogčen, o taoismus, kašmírskou tantru, nebo zen, tuto neocenitelnou moudrost potřebujeme dnes víc, než kdy předtím. 

S energií tohoto úplňku se toho v nás hodně „mele“. Tak jen pár řádků na téma, které může teď rezonovat. 😉

Spousta lidí jde do osobního rozvoje a spirituality s nevědomou dohodou. Je to skrytý byznys. Udělám tohle a dostanu toto. Budu pravidelně cvičit jógu a každé ráno meditovat, budu jezdit na semináře. Nebo se vzdám osobní zodpovědnosti a dám se do rukou nějaké charismatické osobnosti. Budu poslušně následovat cestu X/Y.

A to mi zaručí, že budu nakonec šťastný / šťastná a budu žít život v lehkosti. Hodně spirituálních nabídek přesně na toto cílí. Je to bezpečný. Je to jistý. Je to někde v budoucnosti. Stále je to někde v budoucnosti. Jen ještě najít tu správnou dohodu. 

Faktem je, že skutečný vnitřní rozvoj nikdy není bezpečný. Můžete vytvořit druhým vhodné podmínky, postarat se o vše potřebné, aby měli péči, byli „zazdrojovaní“. 

A stejně.. 

Když jdeme skutečně pod povrch, jsme rozhodnutí jít do změn, tak to často není příjemné. Vystavuje nás to nekomfortu, nejistotě a obavám. 

Nevíme, co přijde za minutu. Můžeme být ve skupině lidí, kteří jdou do něčeho podobného, a přesto je to na nás. Není to o metodě, technice, je to často o minimu „berliček“. Abychom se mohli vystavit vnitřní prázdnotě. Abychom byli sami se sebou a s tím, co se vynořuje.

Není to o osvojování a nabírání něčeho nového. Je to mnohem víc o rozlišování všeho, co nejsem „já“ a co jsem za „sebe“ považoval/a. Je to o oprošťování se. Je to o nacházení svobody, síly a lásky způsobem, který nemá „jízdní itinerář“ a nikdy zaručený postup. 

Objevujeme opravdovost. Často se odlupují vrstvy naučené identity a ztotožňování se s něčím, čím jsme nikdy nebyli. Otřásne to námi někdy až do morku kostí. Pouštíme se vzorců chování, které sice mohly být bezpečné, ale staly se natolik omezujícími, že nám dnes brání svobodně „dýchat“.

A tak máme volbu. 

Budu hledat bezpečný obchod? 

Protože to je něco, co nám spousta lidí vždy ráda nabídne. Na konci však může být tvrdé vystřízlivění z iluze a hořká pachuť. 

Nebo se rozhodnu pro cestu do neznáma, kde nic není zaručené? 

Rozhodnu se tak upřímně a jasně, jak jen právě teď dovedu. Již neobelhávat sebe sama. Vzdát se (alespoň vnitřně) toho všeho, co mne svazuje. 

Vydám se na cestu bez záruk, na které znovu-objevuji své spojení se Životem. 

Ne někdy v budoucnosti. 

Právě teď. 

Život je jen teď. 

—

Procitnutí do Života je hluboce osobní zkušeností pro všechny účastníky a účastnice. Je to seminář, který nabízí příležitost k vnitřnímu osvobození v čase bezprecedentních změn. Pro vás, kteří už nemůžete neslyšet volání své duše. http://www.orsag.info/akce/procitnuti_zivota/ 

Když došlo před lety ve francouzském časopise Charlie Hebdo k teroristickému útoku, tak se většina Francouzů vyslovila pro omezení svých svobod, pokud by jim to přineslo více bezpečí a jistot. 

Ukazuje se po celém světě, že v nejistých časech hledáme vnější autority, které nám řeknou, co máme dělat. Chceme věřit rychlým a snadným řešením. Hlavně abychom se už nemuseli cítit nejistě a zranitelně. 

Faktem je, že když se cítíme nejistě a zranitelně, tak probíhá náš skutečný vnitřní vývoj. 

Spousta z nás by ráda žila v harmonickém světě bez výzev. To ale neexistuje ani v pohádkách. 

Často si neuvědomujeme, že právě skrze obtíže v sobě objevujeme nové zdroje a možnosti. Poznáváme sebe sama tak, jak se za „bezpečných“ okolností nemáme možnost poznat. 

Lidé se někdy modlí k vyšší síle (Bohu, Existenci,..), aby změnila jejich život a oni už neměli problémy, které právě mají. To je modlitba, která nic moc nepřinese. 

Modlitba, která má smysl, je, aby nám vyšší síla dala moudrost, lásku, odvahu a sílu, kterou potřebujeme, abychom dokázali zvládnout situaci, ve které se nacházíme. Protože tím se stáváme víc sami sebou. Tím poznáváme sebe sama. A tak poznáváme i to, jak funguje tento svět. 

Je v pořádku změnit nevyhovující životní podmínky. Pokud však stále jen měníme to vnější, aniž abychom se zastavili s tím, proč se to celé děje – právě nám – jsme „odsouzeni“ přehrávat stále stejné životní situace. Když před něčím utíkám, například stále odcházím ze vztahů, kdykoliv vyjde na povrch něco bolavého ve mně…Tak se dříve nebo později naleznu ve stejné vztahové situaci. 

A pokud se rozhodnu raději již vztahy nemít, i tak se mi ve vědomí stále budou přehrávat situace ze vztahů minulých. Není to trest, je to Život, který se mne zas a znovu snaží přivést k pravdivosti. K pochopení a přijetí osobní zodpovědnosti, místo odsuzování a pocitu oběti. 

Sebe si nosíme všude s sebou. V sobě máme všechny ty bolístky. V minulosti jsme se nějak chovali a svět nám dává zažít na vlastní kůži, když se podobně chová někdo jiný k nám. Díky tomu lépe vidíme a vnímáme souvislosti našeho tvoření tady na Zemi. 

Okolní svět zrcadlí, jak to „máme“ uvnitř. 

Úroveň naší sebehodnoty a sebelásky. Míra naší nevyjádřené zlosti a energie. Náš (ne)vědomý odpor k něčemu, nebo k někomu. To vše se odráží v našich vztazích a každodenních situacích. 

A tak..

Vnější svět nikdy nebude v harmoniii, protože harmonii máme najít uvnitř. 

V sobě sama. 

Teprve když dokážeme přijmout své životní okolnosti takové, jaké jsou, tak se něco může skutečně změnit. 

Protože když skutečně přijmu svou současnou životní situaci a „propustím“ ten odpor, který jsem dosud měl, tak mne Život konečně může postavit do nových životních situací, které reflektují víc vděčnosti, lásky a vnitřní síly.