Skutečná svoboda II.

Spoustu okolností ve svých životech neovlivníme. Na světě jsou miliardy lidí a většina z nich má své představy o tom, jaký by život měl být. A život si stejně dělá, co chce. 

Ztratíme sebe v partnerství, partner/ka se s námi rozejde a my jsme ještě víc ztraceni. 

Budujeme majetek a pak o něj přes noc přijdeme. 

Pečujeme o své tělo a pak přijde nemoc a všechno změní. 

Když přijde náročná životní situace, máme svobodu nereagovat. 

To je někdy ta jediná svoboda, kterou máme. Není to akt odevzdanosti. Je to proaktivní rozhodnutí. Protože když se něco stane, většině lidí naskočí naučený program a tak se nic nezmění. 

Spadnou do oběti a začnou obviňovat. Hledají cestu, jak se ještě lépe zajistit, aby se nic podobného už nestalo a nevidí, že se zajišťují před prožíváním Života samotného. 

Když jsem dostatečně vědomý / vědomá na to, abych nereagoval/a, nebo svou reakci zastavil/a…tak se může stát něco nového. Když zastavím své reakce a dám si místo toho prostor „Být s tím“, tak je to to, čemu se v buddhismu říká „zastavit karmu“. 

S každým takovým zastavením se mi nabízí jedinečná příležitost poznat sebe sama. Ve své podstatě. A s tím se otevírá nezměrná svoboda, síla a láska z vnitřního zdroje. 

S otevřením vnitřních zdrojů se stávám skutečným spolutvůrcem života. Méně lpím na tom, co by se mělo stát v mých vztazích, mém povolání, mém životě. Více si uvědomuji sebe. A tak získávám mnohem větší vliv, nejen na svůj život, ale také na životy ostatních. 

Nejen tím, co dělám. 

Tím, kým jsem. 

Vědomý život

Když jsem nevědomý, tzn. ztotožněný se svými myšlenkami a rolemi, tak nemám jinou možnost než reagovat. V situacích a vztazích svého života se chovám stále stejně. A vyvolávám stejné reakce u dalších nevědomých lidí. 

Do každého dne přináším svou minulost a naučené, nevědomé návyky. To se v průběhu desetiletí ještě posiluje, jako vyjeté koleje, kterými projíždíme zas a znovu.

Kdyby měl někdo vnímavý možnost uvidět film mého života ~ vidět mé narození, výchovu, školní docházku, i traumata, dokázal by s velkou pravděpodobností říct, jak v které situaci dnes zareaguji. 

Co je to reakce? 

Neustálé spouštění nevědomých mentálních a emočních vzorců, které si v sobě nosíme od dětství. 

Pokud jen reaguji, tak z životních výzev vytvářím drama a utrpení, místo abych v nich viděl příležitost k vnitřnímu růstu. Když jsou v mém vztahu problémy, tak spouští nevědomé vzorce mého chování. 

„Boj. Oběť. Uzavření se. Obhajování se. Manipulace.“ 

A protože nevědomí lidé se navzájem přitahují a posilují se v nevědomých vzorcích, nic se nezmění. Oba hrají svou porouchanou desku a chtějí, aby se změnil ten druhý. Věří v pohádku. Nebo to vzdali. 

Pokud jsem zcela nevědomý, tak nechápu, že nejsem svými reakcemi, nejsem svými vzorci chování. Všechno je součástí mé identity. Snadno obviňuji druhé za to, jak se nevědomě chovají. Nedokážu rozlišit chování a podstatu člověka. Nerozumím tomu, že když je někdo nevědomý, tak vlastně nemá příliš na výběr, jak se bude chovat. Zraněný člověk zraňuje. 

Krize jako probuzení

V životě přichází krize, které jsou natolik velké, že způsobí trhlinu v naší naučené identitě. Rozchod. Těžká nemoc. Bankrot. Konec kariéry. 

Nemusí to být nic velkého, někdy prostě stačí, když pohár utrpení přeteče. 

Konečně se něčeho „pustíme“.

A v uvolněném prostoru si začneme uvědomovat sami sebe. Svou podstatu. Pozorovatele uvnitř nás. Tichý klid, který prostupuje vším. 

Většinou je to postupný proces. 

Když mám na semináři někoho, z koho tento klid vyzařuje, vnímám moudrost pod jeho slovy, tak většinou zjistím, že toho muže / ženu, většinou život o mnoho připravil. A tím uvolnil prostor pro probouzející se vědomí. 

Méně formy přináší více esence.

Co vypadalo nejprve jako rána osudu, to se ukázalo být požehnáním. 

Protože v momentě, kdy narůstá vědomí uvnitř nás, tak dokážeme vidět své „porouchané gramodesky“. Začínáme vidět vzorce svého chování, vnímáme konečně své mentální a emocionální nastavení. Uvědomujeme si, že to všechno jsou jen programy. 

A najednou je tady někdo (něco), kdo to celé pozoruje a vnímá. 

Postupem času zjistíme, že najednou máme na výběr. 

Už nemusíme tolik reagovat. Některé náročné životní situace nás dokáží stále ještě strhnout, ztratíme se v dramatu a „probudíme“ se, až když ta smršť proběhne. Ale mnoho vztahových & životních situací s námi už jen tak nezamává. Nechytneme se na háček druhých, kteří ve své bolesti nechtějí zůstávat sami.

Dokážeme něco udělat nově. A být tam jinak. Nebo neudělat nic v situaci, kdy bychom to v minulosti nedokázali.

Dokážeme zůstat u sebe. A nepřijdeme o cennou energii. 

Když už máme v sobě dostatek vědomí, tak se můžeme „pro vědomí rozhodnout“. Již nemusíme trpět. Místo utrpení..

Zas a znova se vracet k tomu rezervoáru ticha, klidu a blaženosti, který se nachází hluboko uvnitř nás. Tímto způsobem odchází mnoho lpění a zbytečné bolesti. Nemusí to být skrze dlouhé meditace.

Lepší je být přítomen v každodenním životě, nohama na Zemi, v běžných činnostech a prostě si čas od času uvědomit „To Za“. Postupem času se to víc a víc „udržuje“ samo. 

Když zapomeneme, ztratíme se v myšlenkách, emocích, situacích…

Stačí si to uvědomit. 

„A jo, zase jsem na sebe zapomněl. Kdo na sebe zapomněl?“

A jsem zpátky. Vědomě účasten všeho.

Tohle je cesta, na které si uvědomíte, že štěstí, radost a blaženost jsou skutečně vnitřní stav. Nejsou podmíněné tím, co se děje venku. To přináší spoustu vnitřní svobody. Dokážete dávat mnohem víc lásky ve svých vztazích a vaše vztahy – ani vztah k sobě – nejsou plné podmínek…Vše může dýchat. 

Není to vždy cesta příjemná, protože narůstající vědomí z vás přirozeně vytahuje na povrch i staré bolestné záležitosti a traumata. Vy však postupně získáváte kapacitu tyto staré záležitosti uvědomit a propustit. 

Důvěřujete procesu. Obnovujete svou vnitřní sílu. Vracíte se ke spojení s částmi sebe sama, které byly dlouho neviděné. 

Zjišťujete, že většina bolesti je způsobena naší rezistencí. Vidíte, že to, čeho jste se tak obávali, nebylo zdaleka tak hrozné, jako vaše představa o tom.  

Už si nebráníte žít. 

Vědomý, každodenní život. 

Tělo, vědomí a láska

Vydali byste se na cestu kolem světa trabantem? 🙂 Někteří určitě ano a vzniknou z toho skvělé cestopisné filmy. Většina lidí raději pojede autem, ve kterém se cítí pohodlně. Zvolí si auto spolehlivé, které hodně vydrží a zvládne i skutečně náročné situace a terén. 

Náš život je jako cesta kolem světa. 

Jsme zas a znovu vystavováni nejrůznějším situacím, některé z nich mohou být celkem náročné, unikátní a nové. Nevozíme se ale stále v autě, vozíme se ve svém těle. 

Sice nemůžeme změnit „model svého těla“, ale na rozdíl od auta má naše tělo možnosti, o kterých většinou ani netušíme. Když pochopíme energetiku svého těla, změní to náš život.

Při své práci vidím, že hodně lidí naráží na limity svého těla. Hovoří o otevřeném srdci a vědomém přístupu k životu. A jejich tělo přitom může být plné nejrůznějších fyzických omezení a energetických bloků, které jim brání, aby to, o čem mluví, mohli skutečně žít v každodennosti. 

Některé věci na svém těle nezměníme a mívá to dobrý důvod, jiné se dají změnit relativně rychle a my si říkáme: „Proč jsem nezačal/a dřív.“

Když není tělo v pořádku, není snadné se v něm skutečně uvolnit. 

A bez uvolnění v přítomnosti se těžko žije vědomý život. Bez vědomého života vlastně nežijeme, nejsme skutečně tady. Náš život je sledem naučených návyků a reakcí. A přijde nám to normální, protože to je běžný stav člověka 21. století. 

U některých lidí přesně víte, co řeknou, co udělají, ať je potkáte jednou za rok, nebo za pět let. Je to stále stejné. Žijí bezpečně ve vyjetých drahách. Nedovolují životu, aby do nich skutečně „vstoupil“, protože by mohl vyvolat něco, s čím si nebudou vědět rady. A to nechtějí zažívat.

Tuší, že kdyby se vydali na „neprobádanou půdu“, tak ztratí pracně udržované představy o sobě. Přijdou o kontrolu, díky které alespoň nějak „fungují“. 

Jak můžeme milovat, když máme „zavřené“ tělo a vlastně necítíme?

Nevnímáme svou energii, ani energii druhých? Znecitlivujeme se vůči tomu nepříjemnému, ale pak nemůžeme cítit ani to příjemné. A tak hledáme silnější stimuly, které nás ještě víc znecitlivují. Je to začarovaný kruh.

Můžeme fyzicky cvičit každý den a cítit vitalitu ve svém těle a přesto být „zavření“. Máme navenek hezké tělo, ale co z toho, když jej skutečně nevnímáme. 

Až v momentě, kdy se dostaneme k energetické práci s tělem, tak to je příležitost pro skutečnou vnitřní transformaci.

Tahle transformace pak působí ve všech oblastech našich životů. Je cestou k láskyplným vztahům, i neomezené tvořivosti v našem povolání & poslání. 

Jsme skutečně šťastní, když si dovolíme být celiství.

Obzvlášť v duchovnu a spiritualitě se často (pod)vědomě odmítá to pozemské a velebí vše božské, to „vyšší“. Jenže to pozemské je božské jakbysmet. 

Unsplash, Matej Rieciciar

Při své práci podporuji muže a ženy v přijetí všeho, co k nim patří. Jak můžeme být spokojení ve svých životech a vztazích, když na sobě odmítáme fůru věcí.. Sebe si nosíme všude a filtr naší vnitřní nespokojenosti ovlivňuje celé naše životy, i kdybychom navenek měli vše.

Často něco v sobě odmítneme, někam to schováme a raději na to zapomeneme. A pak se divíme, proč se nedokážeme radovat ze života jako to malé dítě, které vidíme na pískovišti. 

Proč tlumíme svou energii, proč se zavíráme?

Protože by jinak vyšly na povrch staré emoce, nejrůznější bezmoci, marnosti a strachy, které jsme uložili hluboko ve svých tělech. 

Naše těla dokáží účinně ukládat energii. Dokáží uložit i nevyjádřené emoce ze situací, které jsme ve svých životech neměli kapacitu zvládnout. Do té doby, než máme schopnost je zpracovat. Jenže řada lidí jen donekonečna „ukládá“. 

Tyto emoce v nás pak zůstávají jako uvězněná a dlouho zadržovaná energie, která se čas od času ozve, že by už potřebovala propustit.. A my se divíme, proč se nám něco děje stále dokola – v našich vztazích, v každodenních životech. 

Když něco vyplave na povrch a je to nepříjemné, tak se často stáhneme, zareagujeme na ty, kteří to z nás vyvolali a opět „to zatlačíme“ někam v sobě – do svého těla. Je to naučený návyk.

Proto tolik lidí raději zůstává – tělesně a energeticky – ve stavu přežívání.

Podvědomě ví, že kdyby navýšili svou energii a uvolnili se, tak vyplave na povrch to nepříjemné. Volí si bezpečí a jistotu na úkor plného života. 

Neuvědomují si, že většinu těch nepříjemných stavů vytváří jejich pocit odporu a rezistence k dlouho zadržovaným emocím a pocitům. Většinou naše představy o něčem jsou horší, než bývá realita. 

Vězníme sami sebe mřížemi, které jsou vlastně iluzorní. 

V momentě, kdy se naučíte uvolnit se vědomě i se svými náročnými emocemi, tak mohou konečně odejít. S tím se osvobodí část naší energie. A to je pocit k nezaplacení. 

Není to tolik o technice, je to o důvěře v život. Je to o ochotě vystavit se i tomu nepříjemnému v sobě, protože nemáte co ztratit. Můžete jen získat. 

V desetileté klientské praxi s muži a ženami vnímám, že bez těla to opravdu nejde. Jakákoliv forma osobního rozvoje, či spirituality, která není celistvá, narazí nakonec na limity toho, co odmítá. 

Je potřeba zahrnout celek. 

Tělo, mysl, srdce i duši. 

Když žijeme většinu svých životů nepřirozeně, tak pro nás bude to přirozené nakonec nepřirozené. 

S podporou těch, kteří se rozhodli vědomě pro přirozenost, to můžeme změnit. 

Třeba nevíme, co přesně hledáme. 

Jen cítíme, že potřebujeme žít jinak. 

Vnímáme tichý hlas svojí duše, která nás volá ke změně. 

~

Jednou za rok připravuji šestidenní seminář, který probouzí skutečnou vnitřní transformaci. Je o těle, vědomí, lásce, síle a energii. To vše v bezpečném prostoru, ve kterém si můžete dovolit být skutečně sami sebou a nacházet cestu k vnitřní svobodě. 

Procitnutí do Života: http://www.orsag.info/akce/procitnuti_zivota/ 

Přijmout životní energii

Nějakých 7-8 let jsem připravoval hlavně jednodenní a víkendové rozvojové & prožitkové semináře. Fungovalo to (a funguje) dobře. I v tomto čase se dá jít do slušné intenzity, vědomí, hloubky a rozsahu. 

U některých témat jsem přesto měl pocit, že odjíždíme v momentě, kdy by se daly sklízet největší „plody“ vnitřní práce. V neděli odpoledne lidi přepínali do „běžného“ režimu, vyzvedávali děti, připravovali se na další týden. Zdárný vnitřní proces byl často přerušen krátce poté, co začal. 

Dát si po skončení semináře prostor pro sebe, čas na další integraci (ideálně v řádu hodin), to je stejně důležité, jako samotný seminář. Když jste matka samoživitelka, nebo makáte dvanáctky, bývá to celkem oříšek.

A do některých témat – obzvlášť, co se týče intenzivní práce s tělem, životní energií a traumaty, mne to do víkendů nepouštělo téměř vůbec. 

Letos se to poprvé „překlopilo“. Víkendů je méně, než čtyřdenních až šestidenních seminářů. Je to výzva pro mne, i pro moje klienty, kteří jsou připravení jít do větší hloubky a důvěry životu. 

Děkuji všem, kdo dáváte natolik velkou prioritu vnitřní práci, že si vezmete dny dovolené na seminář, investujete své prostředky, čas, energii, protože cítíte, že je čas něco v životě skutečně změnit. Jakákoliv prospěšná změna u sebe se nám násobně vrací z okolí, ze života.

Paradox

Největší je paradox, že jako lektorovi a terapeutovi se mi vlastně ulevilo. Jednoduše cítím, že s muži a ženami na delších seminářích máme konečně větší prostor a násobně větší možnosti. Je to úplně něco jiného. 

Vloni v létě na šestidenním semináři jsem viděl, že někteří z účastníků a účastnic dokázali udělat za ty dny větší vnitřní posun, než za celoroční cyklus, který probíhal o víkendech. 

To bylo sakra silné uvědomění. 

Když víte, že jste na semináři na víc dní, tak si prostě dovolíte. Dovolíte si otevřít se i s tématy, která potřebují čas na pochopení, přijetí a integraci. Je třeba respektovat proces. 

Všichni máme vnitřní moudrost a naše tělo má hlubokou vnitřní intuici. 

Energetické bloky a traumatizující situace mohou zůstávat v těle uložené celá desetiletí, dokud se neobjeví vhodná příležitost je nechat jít. Je to vnitřní ochrana a pojistka. A souvisí to i s vnitřní kapacitou.

Tělo pozná, že už máme natolik velkou vnitřní kapacitu, aby propustilo vnitřní bolest a přijalo více lehkosti, radosti a volně proudící energie. Více spojení se Životem.

Řada lidí vypovídá, že se uvolnili ze starých bolestí, traumat a omezujících vzorců často až kolem čtyřicítky. Měli kapacitu a nadhled, i obroušené ego a to jim umožnilo své vnitřní zátěže zpracovat. I mně v posledních letech přišly ty nejcennější posuny a uvědomění. 

Dnes žijeme v jiné době, než ještě před pár lety. Život nás vystavuje nejistotám a mnozí prochází vnitřními změnami, bez ohledu na svůj věk.

Šestidenní seminář je nejdelší seminář, který se mnou můžete absolvovat. Je to dostatek času na to, abyste se mohli skutečně uvolnit a jít k esenci. Pracovat se svou vnitřní energií tak, abyste skutečně nalezli zdroje své vnitřní síly a přinesli si to vše do každodenních životů.

Je to hluboce transformativní zážitek, který může doslova & prospěšně změnit váš život. Když to dovolíte. 

Moje hlavní role je v tom, abych vytvářel bezpečný prostor, kde je možnost s lehkostí pracovat i s těžkými a velmi osobními tématy. Tady máte čas a můžete pracovat vědomě s čímkoliv, co dlouho stálo za vašimi zády… 

Máte velkou svobodu nastavit si vše tak, jak potřebujete. Čerpáte z mojí plné podpory, jak ve skupinové práci, tak individuálně.

Po desítkách let v osobním rozvoji a spiritualitě, v každodenní praxi, stále objevuji, co funguje. Čerpám z nejhlubších tradic, i z moudrosti, která nás všechny přesahuje. 

Pokud jste připraveni na skutečně celistvou práci, která bude zahrnovat vaše tělo, srdce, mysl i duši, tak vás zvu na šestidenní seminář Procitnutí do Života. Tohle je příležitost k vnitřnímu osvobození a spojení se se zdroji své síly a vnitřní laskavosti. 

Čekají vás nesmírně osvobozující taoistické, energetické masáže. Krok za krokem uvolníte své tělo jedinečným způsobem a celou praxi si odnesete do svých životů a vztahů. Objevíte praktickou sílu tibetského buddhismu ve své esenci. Čeká vás spontánní praxe kašmírské tantry. Najdete úlevu ve spojení svého vnitřního ženského a mužského principu. Zažijete extatický tanec ve spojení s posvátnou kakao ceremonií. 

Takový seminář připravuji jen jedenkrát v roce. 

http://www.orsag.info/akce/procitnuti_zivota/

Příležitost rozevřít svá křídla.

Přijmout svou životní energii.

A osvobodit se do života. 

Ničitelé a Tvůrci

Ničení je jednoduché a rychlé. Tvoření bývá oproti tomu pomalé a postupné. Je to někdy náročný proces, protože do skutečného tvoření přinášíme sebe a své pocity. To platí v malém i ve velkém měřítku.

Můžete desítky, nebo dokonce stovky let budovat město. A pak se přes něj za pár dní přežene nepřátelská armáda a z města je hromada sutin. 

Stejné je to s ničivou kritikou. Můžete kritizovat druhé, protože je chcete zničit. Chcete zničit jejich práci. A pak je dobré dívat se dovnitř sebe sama, proč to vlastně celé děláte. 

Někdo stráví desítky, nebo stovky hodin tvořením nějakého díla. Knihy, architektury, nového stolu, filmu, jiné formy.. A jiný věnuje něčemu chvíli svého času a pak to rozcupuje na kousky. 

Pokud tohle je váš způsob, tak se pravděpodobně dovnitř sebe sama dívat nechcete a hledáte raději úlevu v ničení. Je to jako droga. Ničení je dočasná sebe-terapie a odpoutání pozornosti od bolavých částí svého nitra. Útočíme na druhé, protože jsme nešťastní. To je také způsob, jak vyjádřit, že nevíme kudy kam.

Je snadné shodit cizí práci. 

Je těžší přijít s konkrétní, konstruktivní kritikou, protože tím odhalujeme sami sebe. Dobře míněná kritika má velký význam. Potřebujeme zpětnou vazbu, která pozvedne nás, i to, co tvoříme. 

Alex Milo, Unsplash

A stejně tak ničení má velký význam. Někdy potřebujeme něco beze zbytku zničit, abychom si vytvořili prostor pro něco nového, co vyroste na pevnějších základech. 

Vždy je dobré upřímně se dívat do sebe. 

Proč to dělám? Co mi to přináší? 

Co je skutečným zdrojem mojí destrukce i tvořivosti?

Všichni si procházíme ve svých životech fázemi ničení a tvoření. 

Když v tom jsme vědomě, je to cesta.

Cesta z ignorance, osobních limitů a zadržované vnitřní bolesti. 

Cesty se nakonec potkají

Tao, Zen, Advaita, Tantra,… Všechny prastaré tradice vedou k té stejné Esenci. Mistři všech tradic (i bez tradic) jsou si navzájem jako bratři a sestry, protože zažívají stejnou zkušenost propojení s Celkem. Zažívají spojení s láskou uvnitř sebe a okamžitě poznají ty, kteří to mají stejně jako oni. 

Taoistický mistr si bude rozumět s realizovanou kašmírskou tantrikou beze slov. Potkají se jednoduše dvě duše, které poznaly podstatu a žijí ji bez okázalostí ve svých každodenních životech. 

Jsem zastáncem toho, že spirituální cesta člověka potřebuje zahrnout vše, i naše tělo. To, vůči čemu se vymezujeme, to se stane nakonec vždy naší brzdou, naším stínem, který nás nenechá jít dál, dokud se „k tomu neviděnému“ neotočíme. 

Skutečná duchovní cesta není náboženství, sekta, či církev. 

Můžete vytvořit strukturu a řád, které přitáhnou ty, kteří hledají jistotu a bezpečí. Pokud se zaměříte na formu, na příkazy, zákazy, složité obřady a zapomenete na esenci, je to cesta ke stagnaci, pomíjivé moci a úpadku. Mnoho duchovních struktur nedokázalo překročit svůj stín, protože „se zapomnělo“ na tělo. 

Často se tělo upozadilo úmyslně, protože člověk, který pracuje duchovně  se svým tělem, ten se dříve či později stane neovladatelným a obrátí se ke své vnitřní moudrosti, než aby se upínal k vnějším autoritám.

Kdo vědomě & energeticky pracujete se svým tělem, tak víte, že nemáte stále kontrolu. Můžete často čekat nečekané. Některé jistoty a představy se rozpadají. Z těla se uvolňují emoce a tělesné pocity, které jste naposledy mohli zažívat před desítkami let. 

Není to vždy příjemný proces. Je to ale autentická cesta k sobě sama ve své podstatě. Je to cesta k vnitřnímu osvobození se a k prožívání přirozené radosti ze života na Zemi.

Nic se neděje náhodou

Život se postaral, abych na tělo nezapomněl. Dětství po nemocnicích a diagnózy, pro které neměli lékaři vysvětlení, to mne vedlo k hledání odpovědí mimo běžný společenský rámec. 

Zdroj: Unsplash

Přivedlo mne to ke spirituálním tradicím, které se zakládají na osobní zkušenosti a práci s tělem. Na začátku to byl jednoduše strach, že znovu nebudu moci chodit, který mne vedl do každodenní praxe. 

Dnes si svoje ranní rituály prostě užívám a jsou samozřejmou součástí života. Vnímám, jak dělají dobře tělu, srdci, mysli i duši. Nic není méně a nic více. Jakmile dám přílišnou váhu jednomu elementu, ty ostatní se ozvou. 

Péče tělu je stejně důležitá, jako meditace, všímavost, práce, nebo každodenní činnosti kolem domu & čas s rodinou. Když zapomenu na jednu část, přestávají rychle fungovat i části ostatní a přirozeně mne to vrací do rovnováhy. 

Poslouchat signály (nejen těla) to nám ušetří spoustu času a bolesti. 

Jak schopnost být přítomný / přítomná souvisí s uvolněnou energií v těle

Tato doba přináší více nejistot, utrpení a nejrůznější osobní a kolektivní „stíny“ vychází na povrch. Lidé se díky tomu začínají pozvolna probouzet.  Začínají se obracet k přirozené spiritualitě, všímavosti (mindfulness), meditaci, svému spojení s přírodou a tělesnou energií. 

Snaží se být více přítomní. 

A ono to „jen tak“ nejde. 

Zkuste být přítomní v těle, které je energeticky zablokované, často již od dětství, díky potlačování přirozeného projevu a zadržování energie protože tohle „se musí“ a tohle „se nesmí“.. 

Díky energetickým blokům je zkreslená vnímavost v těle, nejste si pak vědomi svého pociťovaného „vnitřního proudu“ tělesných vjemů a jemných pocitů. Jednoduše nedokážete „být v těle“, až na krátké momenty. 

Pak jsme buď v hlavě, nebo někde mimo tělo, to znamená „ulítlí“, což není života-schopné. Sednete si do meditace a buď tady nejste, nebo vám „šrotují“ myšlenky a vy se jimi necháváte pohltit. 

Co s tím? 

V taoistické tradici se pracuje se třemi hlavními energetickými oblastmi těla – Tan T`ieny. 

Spodní Tan T`ien je v pánvi a spodním břiše. Odtud proudí vaše sexuální energie, vitalita a životní síla.

Střední Tan T`ien se nachází v horním břiše, solaru a hrudi. Tady je vaše odvaha, vášeň pro život, kreativita a tvořivá komunikace. 

Horní Tan T`ien je v oblasti krku, mozku a temene hlavy. Zde je sídlo intuice, spojení s vědomím celku a toho, co nás přesahuje. 

Když máte zablokovanou energii v oblasti pánve a podbřišku, tak to poznáte při sexu. Vaše sexualita je o tom, abyste „vybili“ svou energii skrze své pohlaví, zbytek těla moc necítíte, životní síla se nedostane dál.

Člověka, který má zablokovanou energii v solar plexu a hrudi poznáme podle toho, že je často závislý na naplňování svých potřeb a tužeb. Je otrokem svých závislostí, které kompenzují to, že energie nemůže volně proudit srdcem. 

Lidé s bloky ve středním Tan T`ienu necítí sami sebe a mnohdy si nachází náhradu ve svých velkých ambicích a nereálných požadavcích na život a hlavně blízké okolo sebe. 

Pokud zadržujete energii v oblasti krku, mozku a temene hlavy, vede to k přílišné stimulaci mozku a spoustě myšlenek. Jste tak vydáni na pospas omezujícím programům své mysli a často dochází k přehlcení informacemi zvenčí. 

Energie u soudobého člověka neproudí většinou celým tělem. Je izolovaná v ostrůvcích a zadržovaná v těle. Je to dané výchovou, prostředím ve kterém jsme vyrůstali, traumaty, díky kterým jsme energii zadrželi. Kvůli těmto energetickým blokům stále ujíždí naše pozornost z přítomnosti. Zaobíráme se příliš minulostí a výčitkami, co mohlo být. Nebo se s obavami a úzkostí obracíme k budoucnosti. 

Nejsme pozorností ve svém těle, ve kterém je většinou jinak vše v pořádku. Žijeme v nadějích, strachu, iluzích a dramatech. Jen přítomnost nám může poskytnout úlevu a vědomí, že to důležité je stále tady. 

Klíčem ke změně je citlivá a postupná energetická práce s tělem. Když se začnou uvolňovat letité bloky v těle, tak zjistíte, že přirozeně získáte schopnost být přítomní, tady a teď. Konečně se dokážete uvolnit ve svých životech. S tím přichází také vnitřní síla a laskavost, které se slovy nedají popsat. 

Přesně o tom bude seminář Procitnutí do Života, kde si dáme na jemnou energetickou práci s tělem šest dní. Seminář, který půjde do hloubky a přitom přinese hravost a lehkost. Vytvořím vám bezpečné podmínky, abyste mohli pracovat se svým tělem jemně a s velkou citlivostí. 

Odměnou vám bude prožívání života na hlubší a vědomější úrovni. Seminář je jak pro začátečníky, tak pro pokročilé v oblasti energetické tělesné práce. Půjdeme postupně a jasně tak, abyste vše mohli uchopit prospěšně a zdravě ve svých každodenních životech. Info a registrace: http://www.orsag.info/akce/procitnuti_zivota/

Změnou ke štěstí

Můžete vydělat spoustu peněz a splnit si všechna svá materiální přání a získat spoustu zážitků. Být natolik atraktivní, že si můžete vybírat z tisíců žen a nebo mužů. Uspět způsobem, že se stanete slavným a uznávaným. Můžete si zajistit takové životní podmínky, abyste žili a pracovali v tom „nejlepším“.

Žijeme v informačním věku a není těžké zjistit, jak to všichni ti bohatí, krásní, úspěšní a slavní mají. Jsou „pak“ už trvale šťastní? 

Proč to tak je? Úskalí  je v tom, že všude přinášíte také sebe. Do svých vztahů k lidem i věcem. Kamkoliv se hnete, jste tam taky. A když se nevěnujete nitru, to vnější vás nikdy trvale neuspokojí.

A pokud jste plně ztotožnění se svou formou – se svými názory, představami, s minulostí, osobností, nezdravě lpíte na zdravém a krásném těle, na příbězích o vás a o životě…tak se to stane zdrojem utrpení, bez ohledu na vnější podmínky. 

Protože intuitivně cítíte, že tohle všechno pomine. Nedá se to udržet. A po čase si na spoustu věcí a stavů zvykneme a bereme je jako „normální“. Proto lidé stále chtějí víc, chtějí něco jiného, kontrolují a blázní. 

Zdrojem veškerého utrpení je náš pocit oddělenosti od celku. Většina lidí není spojená s tím, co je přesahuje, co je věčné. 

Můžeme mít cokoliv, dokud jsme oddělení od celku, stále bude něco chybět. Identifikujeme se s tím, co nejsme a výsledkem je, že nikdy nejsme šťastní a nic není dost. To je nemoc moderního člověka. 

I když budete mít prakticky dokonalého partnera, tak vaše mysl dříve či později zařídí, aby do vašeho vztahu přišlo drama, konflikt, emocionální bolest. Přijdou tam, protože jste je do vztahu přinesli, protože si je nosíte v sobě. 

Mysl má tendenci stále opakovat to, co zná. A bojí se toho, co nezná. 

Je těžké skutečně si přiznat, že bychom si vytvořili utrpení, i kdybychom žili v dokonalém světě. 

Je snazší věřit tomu, že budeme šťastní, až se objeví přesně takový partner, jakého jsme si vysnili. Budeme mít neomezenou hojnost, budeme uznávaní a ve světě zavládne trvalý mír & svoboda. 

Protože nemáme mír v sobě, není ani venku. 

Kvůli svému vnitřnímu nedostatku přinášíme nedostatek i do světa, i když je dost pro všechny. Bojíme se svobody, protože přináší zodpovědnost a tak se dáváme dobrovolně do rukou mocichtivým psychopatům.

Vnitřní změna není jednorázová záležitost. Je to něco, co se kultivuje celoživotně. V každodennosti. Život je dynamický. Stále přináší nové výzvy, zkušenosti, mění podmínky. 

Na té nejhlubší úrovni není co měnit. Tam je láska, pochopení, svoboda, skutečná síla. Stojí za to opakovaně se vracet do své podstaty a uvědomovat si, že jsem víc, než tato forma – tělo, osobnost, mysl, vědomosti,.. 

Tím se mohu uvolnit, získat nadhled, otevřít se bezpodmínečné lásce. A kultivovat i tuto svou formu, která nám byla životem na Zemi dána. Pak už se mi „nezboří celý svět“, když se to nedaří podle mých představ.

Starat se dobře o své tělo. Propouštět staré emocionální bolesti. Tříbit svou mysl a nezanášet ji nesmysly. Otevírat své srdce a přinášet víc laskavosti do života. 

Být si vědom/a svého spojení s celkem. 

To je skutečné štěstí. 

Hra forem. 

Vědomí esence. 

Aktuální Dotazy na Cyklus Esence Vztahu

Mám v posledních dnech vícero otázek na nadcházející cyklus. Pracuje to slušně u těch, kteří jsou přihlášení. A stejně tak u těch, kteří se ještě rozhodují. Níže shrnuji pár opakujících se dotazů. Jak je to s volnými místy, strukturou účastníků, o čem to je, kde to je, shrnutí termínů a témat, podmínky účasti… 

Účinek hlubší práce s jednou skupinou účastníků 

Tohle je určitě nejintenzivnější cyklus, který jsem dosud připravoval. Vloni žádný cyklus nebyl, než aby došlo k „recyklaci“. Dal jsem důraz na vlastní osobní rozvoj & vztahy v rodině. Cyklus tak může mít letos praktickou úroveň a rozsah, ke kterým jsem v osobním i pracovním životě směřoval delší čas.

Je to takové jubileum u příležitosti mojí desetileté lektorské a terapeutické práce s vámi ve veřejném prostoru. Budeme pracovat prožitkovým způsobem, citlivě  a postupně. Metodika & přístup jsou detailně rozepsány v pozvánce (odkaz níže).

Bude to jen o vztazích? 

Nástrojem vnitřní transformace jsou naše vztahy, pravděpodobně se v tomto cyklu dotknete i dalších svých životních oblastí. 

Každodennost a životní praxe

Cyklus nebude o seminářové bublině, ale o vaší každodenní vědomé práci ve vztazích na prostoru 180 dní. A věřím, že budete pokračovat i potom. 

Jinými slovy, semináře tvoří kostru, ale to důležité se často odehrává mezi nimi. A v Cyklu Esence Vztahu budete mít podporu i v době mezi semináři.

Celé to bude možné s podporou skupiny v online prostoru, abyste mohli dělat změny. Bude to o každodenních drobných zvycích ve vašich vztazích, o vědomé pozornosti v obyčejném životě. Doba pokročila. Bez opravdovosti a pozornosti ve vašem životě to nejde. 

Ta nejdůležitější „práce“ se děje v našich intimních vztazích, původních i současných rodinách a komunitách…mimo seminářové prostory. Tedy pokud nejste na semináři v páru. 😉

Kolik míst je volných? Mohu si ještě dát čas?

V současném okamžiku je tak 25 – 30 procent volných míst. A dost lidí se zjevně rozhoduje. Protože to není malá věc, dejte si dostatek času. 

Struktura účastníků na semináři je jaká?

Hlásí se jak muži, tak ženy. Obyčejný lidi, kteří přináší svou životní zkušenost do skupiny, aniž by potřebovali tvořit nějakou spirituální image. Za to jsem rád. 😉

Hlásí se páry, což je prostě boží. A hlásí se také hodně účastníků, kteří jdou do cyklu sami, často i když jejich partneři a partnerky se sebou prostě nechtějí nic dělat a nic měnit.

Třetí skupina přihlašujících jsou ti, kdo partnery nemají, často se v předchozích vztazích (bolestivě) motali v kruzích a rádi by k dalšímu vztahu přistoupili vědomě & s větší vnitřní kapacitou. 

Jsem rád, že ve vyvážené míře jsou zastoupeny všechny tři tyto skupiny. Vnímám už teď, jak to bude obohacující. 

Je to Ok, když cyklem projde jen jeden z páru?

Pozvednout a proměnit celý vztah, to může i jeden z páru. Už jenom tím, že nebude tolik reaktivní, obviňující a zapracuje se svými rodinnými a rodovými tématy. Tím se vytvoří prostor i druhému. Bez tlaku, přirozeně.

Kde to bude?  

Celý cyklus proběhne v Centru Živá voda v Podkrkonoší (Kohoutov 143). Výborné prostory, s velkým, světlým sálem a výborným zázemím pro společnou práci. Krásná příroda kolem. Kuchyně Kuby Cígnera. Právě dostavěná dálnice a čas dojezdu se pro spoustu z vás zkrátil o dalších 30 minut (už se nejezdí přes Jaroměř). 

Mohu se zúčastnit jen některých částí?

Cyklus je určen těm, kteří jsou ochotní dát této práci skutečnou prioritu. Může se stát, že se z vážných důvodů nebudete moci zúčastnit části jednoho z termínů. Kdybyste chyběli víc, bylo by to úkor celé skupiny a těžko byste drželi krok se společnými procesy. 

Nemohu najít Témata & Termíny?

Tady je rozpis témat a termínů. První tři jsou vždy od středy večer do neděle odpoledne, poslední termín je od pátku do úterý odpoledne. Tím získáme potřebný čas pro hlubší procesy, které by na prostoru víkendu nebyly možné a přitom vás to nebude stát tolik dovolené, pokud jste v zaměstnaneckém poměru. 

Harmonogram

1  První Nádech do Života

9. – 13. březen (středa až neděle)

2 Součástí Rodu

18. – 22. květen (středa až neděle)

3 Esence Vztahu

22. – 26. červen (středa až neděle)

4 Alfa a Omega

2. – 6. září (pátek až úterý)

Kde najdu další důležité informace? 

V samotné události u mne na webu v kalendáři: http://www.orsag.info/akce/esence-vztahu-cyklus-2022/

Další otázky..

Kdyby bylo cokoliv, co bych mohl zodpovědět, pište prosím do komentářů pod tento text a nebo na email rudolf@rudolforsag.cz 

„Nedělat nic“ ve vztazích

Ve vztazích to většinou není o tom učit se něco nového, aby se naše vztahy proměnily. Je to spíš o nedělání toho, co obvykle impulzivně děláme. Největší příležitostí k prospěšným změnám ve vztazích je, když dokážeme s něčím přestat. 

Přestat odsuzovat sebe sama. Přestat odsuzovat partnera / partnerku, rodiče, další blízké,.. 

Něco ve vás se okamžitě ozve: „ALE ona, on dělá to a toto… To přece nejde. To ještě nevíš…“ 

To nevadí, prostě to zkoušejte. Zkoušejte přestat. Dejte tomu šanci, protože tlačit a odsuzovat druhé, protože VY jste v právu, vysvětlovat a obhajovat – to už dobře všichni známe. A víme, jak to nefunguje.

Tedy..

Přijímat blízké tak, jak jsou. Nesnažit se je měnit. To vytvoří prostor pro skutečné změny. Pro všechny zúčastněné.  To jde jen s vědomou pozorností. A daří se to, až když dostatečně známe sami sebe. Daří se to, když jsme již unavení tím, jak fungují naše vztahy a víme, že prostě potřebujeme začít jinak. 

Nemusí to být dokonalé. Tohle není jen pro osvícené a realizované bytosti. Je to o každodenním vědomém postoji v životě, den za dnem.  Nedaří se? Nevadí, zkouším to dál, protože vztahy za to stojí. Mí blízcí za to stojí. Já si za to stojím.

Je to o rozhodnutí neútočit, či nezavírat se, když se necítím druhými oceněn a viděn, když mi někdo šlápne na kuří oko a řekne něco bolestného, když mám pocit, že ztrácím kontrolu, když mi někdo narušuje moje představy a názory,.. Jsem si postupně mnohem víc vědom/a sebe sama. 

A tak umím zachytit, když bych „šel“ do impulzivní reakce a místo toho se rozhoduji nereagovat postaru. To je způsob, jak brát sílu svému egu. Je to cesta, jak jít „za ego“. Je to cesta jak neplýtvat energií ani životem. 

Přijmu zodpovědnost za to, jak se cítím. Dám si prostor – uvolnit se a pozorovat. I když to se mnou cloumá, tak se ještě víc uvolním a neřeknu, neudělám, co bych normálně udělal/a. Rozdýchám to, uvolním to, pozoruji,.. Když potřebuji něco vyjádřit navenek, dám najevo druhým, že to jsou moje pocity, moje zodpovědnost, je to o mně, ne o nich. 

Jestli si něco vezmou osobně, tak jim důvěřuji, že si s tím poradí. Pokud jsou dospělí, nechám tuhle zodpovědnost za jejich pocity u nich. 

Když zvládnu nezareagovat navenek a místo toho se uvolním do pocitu uvnitř, do části těla, která byla stažená, tak se nacházím na neprobádané půdě. Místo reakce a toho, aby byl u druhého, jsem u sebe. Pak se mohou dít zázraky, protože jen u sebe mohu něco skutečně změnit. Pak může přijít blízkost a pochopení i v jakémkoliv vztahu.

Například nezareaguji na tátu, který má úplně jiné politické postoje a názory na svět než já. Témata, skrze která se v minulosti spouštělo hodně reakcí a já se stále chytal. Místo toho se víc uvolním a pozoruji, naslouchám – sobě i jemu. Vnímám, že jsem tady jako syn s tátou, vnímám na hlubší rovině a to je víc. Víc než názor na politiku. 

Protože když se pustíme do sebe, tak prohrajeme oba. Ale víc prohraju já, protože já jsem syn. Každý syn, který je v konfliktu s tátou ví, co to dělá v jeho duši, co to dělá s jeho srdcem…obzvlášť když ten konflikt je dlouhodobý. 

Pozoruji, dýchám…a nakonec se „to děje samo“… Přijmu v sobě, že to tak je oukej, že to máme jinak. Už to není ohrožení, mít odlišný názor, jako v minulosti bývalo. I táta cítí, že tam kde byl odpor, najednou problém není. Pak se může taky uvolnit. Začalo to od vás….a je to příležitost i pro druhou stranu. 

Pokračujete v konverzaci a najednou zazní něco, co je pro vás jako pro syna hodně uzdravující. To přišlo proto, že jste něco neudělali. Nepřišlo to proto, že jste se o něco snažili, něco po druhém chtěli,… 

A pak můžete dostávat, co by vás ani nenapadlo, že dostanete.

Schopnost uvolnit se, být tady a nedělat nic, když byste zbytečně vyplýtvali energii, šli do pošetilého boje, nebo obhajovali své ego, to vám dá sílu. To vám otevře dveře k něčemu hlubšímu ve vás. 

A otevře to nové cesty ve vašich vztazích. 

Top