O konstelačních rituálech

Příští víkend pořádám, s podporou manželky Ivy, konstelační rituál Projevení Duše na Polosamotě Buchov. Mnohdy si ani účastníci klasických rodinných, či firemních konstelací nedokáží představit, co se pod takovým konstelačním rituálem skrývá. Po vícero dotazech lidiček přicházím s malým článkem k tomuto tématu. Vezmeme to postupně. 😉

Konstelace

Pokud jste nikdy nebyli na konstelacích, tak konstelace je vlastně taková divadelní hra, jen to není „jako“ a většinou nevíme dopředu scénář. O to může být tato divadelní hra živější a léčivější pro naše životy. Odkrývají se cenné souvislosti pro život, nové úhly pohledu a prožitky, které prospívají našim vztahům, zdraví, práci a tvořivosti. Praxí jsem se dostal k uvědomění, že cesta osobního rozvoje by měla pracovat s celkem, naším tělem, duší a duchem, myslí i s pocitovou a emoční rovinou. Proto pracuji rád formou konstelací, přístupem, který je pro mě přirozený.

Konstelace podporují naši schopnost v životě být a mít. Se vším všudy. Spojují nás s moudrostí života. Číst dále ›

Nechte ho doma

Mobilní telefon. Zařízení, které se stává nedílnou součástí našich životů. Pamatuji, když jsem kupoval svůj první Siemens C35i někdy v roce 2000. Neskutečně „cool“ telefon to tehdy byl. Malý, výkonný, nadupaný funkcemi. Od té doby se situace ještě kapánek změnila. Dnes se mobilní telefony tak nějak stávají součástí osobnosti. Téměř nepostradatelným zařízením v mnoha ohledech. Nejvíc je to vidět u mladé generace, která si to bez nich už asi nedokáže tak úplně představit. Mobily nabízí určitý komfort, na který si rychle zvykneme, ale je tam neviditelná cena, kterou platíme, ať už si to uvědomujeme, nebo ne.

Co si budeme povídat. I pro generace, které ještě dobře pamatují čas bez mobilů, se tyto krabičky staly nedílnou součástí života. Podle statistik je mobil tím číslo jedna, pro co se téměř vždy člověk vrátí domů, když ho zapomene. Docela z pochopitelných důvodů.

Tahle multifunkční zařízení dnes již semtam umožňují orwellovské (či matrixové) výjevy. Stačí se projít po obchoďáku, nebo být v nějaké čekárně, projet se vlakem. Mobily umožňují novou úroveň anonymity a odpojenosti, což je vzhledem k napojenému zařízení krásný paradox. Každý můžeme mít kdykoliv svou mobilní bublinu. Mobily nám současně poskytují určitá iluzorní bezpečí a jistoty. Alespoň dokud nedojde baterka nebo nejsme v oblasti bez signálu. Spoléháme se na ně víc, než na svou intuici a schopnost improvizovat. Stáváme se víc automatizovanými.

Číst dále ›

Peníze – učitel(ka) v životě

Peníze jsou téma, které se hluboce dotýká našich niterných částí. Slova níže vychází z mé osobní životní zkušenosti a ze zkušenosti mých nejbližších a klientů. Život je mnohovrstevnatý a nabízí mnoho úhlů pohledu. Učím se sám z (i protichůdných) názorů jiných a ze stejného důvodu otevřeně dávám ven názory své, aby mohla proudit inspirace oběma směry.

Moje historie peněz

Nepamatuji si, že bych měl někdy jako malý nedostatek v materiální rovině. Taťka dobře vydělával a maminka s babičkou byly štědré a chtěly mi dopřát. Přesto jsem často, hodně na dovolených, i při jiných příležitostech, cítil, že „peníze nerostou na stromě“ a „všichni nás chtějí obrat“. Tohle bylo asi hodně přesvědčení mého táty, který ty kačky neuměl úplně pustit. Tátovi jsem na druhou stranu hodně vděčný, že mi nedal v tomhle ohledu nic zadarmo. Už od základní školy jsem chodil po brigádách. Vydělal jsem si na kolo, a z velké části i na první počítač. Uměl jsem si našetřit a dát peníze za něco, co pro mě mělo velkou hodnotu. Nebyl jsem líný během vysoké školy vyjet pracovat do zahraničí jako to dělá řada studentů.

Jsem ve znamení býka a peníze pro mě vždy znamenaly určitou formu zajištění a svobody. Určitý zlom přišel, když jsem pracoval po VŠ na zaoceánských lodích. Měl jsem za sebou pár kontraktů na pozici někoho, kdo se stará o chod internetových center, wifi, o satelitní hovory a pracuje s klienty. Byla to samostatná práce, která vyžadovala mix obchodních, komunikačních a technických dovedností. Vydělával jsem dobré peníze a měl jsem minimální náklady na život. Odtamtud jsem se v 26 letech dostal na další zajímavou pracovní pozici, kde bych pravděpodobně během několika let vydělával v přepočtu nějakých 200 tisíc korun měsíčně.

Číst dále ›

Dar chůze

Mám kolem sebe dost přátel a kolegů fyzioterapeutů. Říkají mi, že lidé mají řadu problémů s tělem z jednoduchého důvodu.

Málo chodí.

Dnes je spousta možností, jak pečovat o své tělo fyzicky i energeticky. Někdy v té specializaci určitým směrem zapomínáme na základní pohyb. Je to paradoxní, když někdo, kdo se svým tělem pracuje celistvě, třeba skrze jógu, má stejně fyzické problémy. Zapomíná možná na základní pohyby našeho těla.

Jako někdo, kdo pracuje konstelačně s psychosomatikou chápu, že odpověď na zdravotní problém může ležet i jinde než ve zdravém pohybu. Někdy si to však zbytečně komplikujeme tím, jak moc informací máme. 😉

Máme méně a méně času. Podléháme tlaku okolí a neuděláme si čas na to podstatné pro sebe. Je běžné, že do fitness studia nebo na jógu se svezeme autem. V mnohem lepším případě na kole. Z pohledu našich pradědečků a babiček by některé dnešní obrazy z moderní společnosti vypadaly poměrně absurdně.

Jejich pohyb probíhal venku, na vzduchu, bez ohledu na roční období. Denně nachodili řadu kilometrů, protože to byla součást jejich přirozeného životního stylu a ani nad tím moc nepřemýšleli.

Při chůzi se v našem těle děje řada procesů, které nás opět uvádějí do vnitřní rovnováhy. Zeptejte se kvalitních fyzioterapeutů a lidí, kteří se profesionálně zabývají pohybovým systémem. Řeknou vám, že chůze je nejzdravější pohyb, který může být. Ok, někteří říkají, že zdravější je plnohodnotný sex a milování. 😉

Číst dále ›

Umění navrací k sobě

Vloni na podzim jsme s rodinou byli na cestě po národních parcích a městech jihozápadu Severní Ameriky. Na zpáteční cestě jsme měli několik dní v Los Angeles. Dopředu jsem dostal tip od švagra, že bychom rozhodně neměli vynechat Getty Center, které překypuje nádherným a rozmanitým uměním. Sochy, malby, rukopisy, fotografie, dekorativní umění,..

Byl jsem uchvácený samotným prostředím centra. Je umístěné vysoko nad Los Angeles, architektura a zahrady jsou samy o sobě zážitkem.

Když se v umění až tak neorientujete, tak je těžké zaměřit se konkrétním směrem, obzvlášť když máte jen pár hodin času. Nechal jsem se vést intuicí a radou vstřícného personálu, že bychom určitě neměli vynechat impresionisty.

Hluboké setkání s obrazem

Našeho syna to postupně přestalo bavit a poletoval kolem. Víc ho začaly zajímat schodiště a můstky mezi jednotlivými pavilony než nějaké expozice. Chvíli to trvalo, po čase jsme se přesto zdárně dostali k impresionistům.  A zastavil jsem se u obrazu, který mě naprosto dostal.

Číst dále ›

Cowspiracy

Nejsem vegan, nejsem ani stoprocentní vegetarián. Je pro mě přirozené být vyváženě bez živočišné stravy týdny, protože mám mnohem víc energie a cítím se celkově lépe než tak před 15 lety. Když mám chuť, nebo jsem nucen podmínkami, tak si živočišné produkty dám. Život není černobílý a jsou situace, kdy bych sobě i okolí víc ublížil tím, že se budu potlačovat.

Když mohu, tak si vybírám kvalitní zdroje, které jsou šetrné a kde zvířata neprochází krizovými podmínkami. Současně na svých kurzech podporuji z vícero důvodů veganskou a vegetariánskou stravu. Tohle je pro mě jeden z nejúčinnějších způsobů jak ulevit planetě v tom narůstajícím lidském mumraji, který tady máme.

Respektuji volbu každého, současně potkávám hodně lidí, kteří se usilovně snaží mít klapky na očích, aby nemuseli vnímat svět ve všech jeho odstínech. Někteří taky prostě jen nemají informace a chtěli by je mít, aby si mohli udělat svůj názor sami. Pokud vás tohle téma zajímá víc, tak doporučuji dokument Cowspiracy. Po internetu všude ke stažení. Pro některé příliš kope za veganskou stranu, pro mě je to spíš krok do rovnováhy, po té mnohaleté masáži masným a mléčným průmyslem, které jsme byli vystavení většina z nás odmalička.

Je těžké změnit své stravovací návyky, když jsme nějak žili mnoho let, je mnohem snazší najít vhodnou argumentaci, abychom nemuseli nic měnit. Nebo se taky můžeme na chvíli otevřít novému pohledu na věc, udělat si malý stravovací experiment a zjistit na vlastním těle, co nám vyhovuje a co je v souladu s naším etickým přístupem k životu. 😉

Svobodná volba (pro lektory a účastníky seminářů)

Jsem zpátky z intenzivního týdenního semináře, který byl hodně léčivý pro mé tělo i duši. S partnerkou jsme prošli během let řadu seminářů a výcviků, které pracují s tělem, vlastní energií a sexualitou. Vybíráme si zkušené lektory, někdy je přínos větší, jindy menší. Vždy si odneseme něco do své skládačky života.

Tentokrát se pro mě děly doslova zázraky.

Když jsem si navnímával, proč to tak jede, tak jsem si uvědomil, že tu hloubku pro mě umožňuje především jeden faktor. Svobodná volba. Lektor nijak nelimitoval svobodnou volbu a vůli účastníků svého semináře. Vše bylo nabídkou jako názor jednotlivce. Nebyla vědomě nebo nevědomě vynucovaná účast na cvičeních a programu semináře.

Jsem hodně citlivý na to, když mě někdo jakkoliv omezuje nebo včleňuje do svých (někdy tak trochu mocenských) struktur. Častokrát se mi stalo, že lektor, terapeut, nebo facilitátor akce slovně vyjádřil, že tady se můžeme zcela uvolnit, dát průchod všemu, co v nás v přítomném okamžiku je. Jsme přece svobodní. Pak jsme se dali do prožitkové práce a opakovaně některý účastník nebyl tak úplně „podle představ“ a pak přišla od lektora stopka. Třeba příliš křičel při rituálu. Nebo hodně dupal při dynamické meditaci. Dovolil si odejít (do svého procesu nebo třeba na toaletu) v nesprávný moment. Nebo měl odlišný názor a pak proběhlo vysvětlování v energii učitel – nechápající žák.

Číst dále ›

Život nebo smrt

Základní volba, kterou děláme každý z nás. Někdy ji uděláme vědomě, kdysi dávno, pak zapomeneme a volba se stane naší nevědomou součástí. V celém našem životě. Ovlivňuje nás každý den. Rozhodl jsem se žít, nebo umřít?

Jasně, že umíráme vlastně všichni. Každým dnem ubývají zrnka písku v hodinách našeho života. Když žijeme vědomě, ta zrnka mohou padat do té spodní části pomaleji a tak nějak s větší radostí. A my si s vědomím omezeného času našeho života užíváme o to víc každodenních obyčejných krás. Otevíráme se víc lásce. Dovolíme si být sami sebou.

Žití jen navenek

Někteří však již nežijí, bez ohledu na to, jestli je jim dvacet, čtyřicet, šedesát.. Navenek byste to nepoznali. Citlivější poznají, že jsou jakoby v povzdálí. Jejich duše tady zcela není. Možná si řeknete…co je to za blbost? Každý přece žít chce.. Není to tak. Vidím to v praxi s klienty. Skrze konstelace se odkrývají hlubší souvislosti, naše skrytá přání, i temná tajemství, která chtějí na světlo.

Číst dále ›

Naslouchání vnitřnímu hlasu

Máme jej všichni. Je tady neustále. Je jednou z nejcennějších kvalit, které máme my lidé k dispozici. Většinou jen přesto neslyšíme. Prospívá totiž v podmínkách, které si často nedopřejeme a tak se stávají pro nás vzácnými. Náš vnitřní hlas potřebuje klid a uvolnění našeho těla i mysli. Prospívá mu samota. Rozvíjí jej pobyt v přírodě. A ze všeho nejvíc potřebuje Ticho.

I když jej slyšíme, tak často nevěříme. Z vnitřního hlasu totiž často přijdou věci, které jsou příliš jasné, jednoduché, nebo taky docela strašidelné. Pak nastoupí mysl, aby nás udržela v zajetých kolejích a schématech. Argumentů, proč to udělat jinak a svůj vnitřní hlas nenásledovat, se najde vždy spousta.. Mám s tím bohatou zkušenost. :))

Vnitřní hlas je tady neustále

Spousta lidí ví, že vnitřní hlas je hodně fajn, často mají i osobní zkušenost, ale pak si ji dají tam v sobě do nějaké vitríny a to jim stačí. Tak si to dáme zase na nějakém semináři, retreatu, satsangu, nebo pobytu ve tmě za rok dva. Vlastně nejsou nijak motivovaní, aby jej rozvíjeli. Aby naslouchali a pak i na základě svého vnitřního hlasu konali. Eckhart Tolle říká, že změna se začne dít, když jsme už trpěli dost. Velká pravda. Znám pár moudrých lidí, kteří jsou moudří proto, že od života mnohokrát dostali velký výprask.

Číst dále ›

Smrt dává životu hloubku

Smrt. Jedno z posledních tabu v naší společnosti. O mrtvých a umírajících se moc nemluví. Je to příliš bolestné. Interupce a potraty, o kterých se, se všemi pocity a emocemi, nehovoří, vnáší velký rozkol mezi páry. Vidím to při konstelacích zas a znovu. „Nemluv o tom, vždyť se to stalo a nemá smysl to rozebírat.“

Co neuznáme, neuctíme, nepochopíme, dostatečně neotruchlíme, jsme často nuceni sami žít, ať už chceme, nebo nechceme.

A tak mnozí žijí, ale uvnitř jsou vlastně již mrtví. Odešli za jinými mrtvými, protože se nedokázali vyrovnat s jejich odchodem.

Jaká frustrace, když váš blízký sice žije, je poblíž, ale vlastně je napůl na druhé straně. Konstelace přináší pochopení na úrovni prožitku. A často velkou úlevu, když jsme prožívali něco, nedokázali identifikovat příčinu naší bezmoci..a po letech konečně přijde rozuzlení.

Podívat se smrti, alespoň v konstelaci, do očí a pochopit, že ještě nepřišel můj čas, někdy umožní, že konečně mohu začít žít naplno.

Číst dále ›

Rudolf Orság

Průvodce pro vztahy, zdraví, hojnost, poslání a rovnováhu v životě. Primárními metodami mé práce jsou konstelace, meditace, sdílecí kruhy a rituály. Jsem takový vznikatel a iniciátor změn, táta od rodiny. Zde se o mně dozvíte více. Přehled aktuálních akcí vám napoví, čím se zabývám. Stejně jako osobní doporučení klientů, účastníků mých seminářů.

Nejnovější články