(6) Radost ve vztahu – hluboká intimita a láska

Žena se potká s mužem a od prvního kontaktu se zažehne velká přitažlivost na všech úrovních. Konečně po tom dlouhém hledání a mnoha zklamáních…ten pravý, ta pravá. Někdo tomu říká osud. Pro někoho je to dvojpaprsek, spříznění duší. Pro někoho šťastná náhoda, nebo odpověď na tiché modlitby. Vztah začíná navenek velmi svobodně. Láska může proudit. Máme pocit, že jsme se vzdali všech požadavků a nároků na druhého. Vše se děje tak nějak samo od sebe. Máme pocit, že toho druhého, tu druhou, skutečně vidíme. A je to velká láska.. Sdílíme sebe, sdílíme radost a zažíváme pocitově hodně svobody. Upřímně věříme, že takhle to bude napořád.

Jak jde čas, plánujeme společnou budoucnost. Možná společné bydlení, rodinu. Sdílíme spolu víc. Víc se navzájem poznáváme. S tím, jak se naše životy víc a víc provázaly je těžší a těžší neklást na toho druhého všemožné požadavky. Může v nás narůstat pocit svázanosti a nesvobody ve vztahu.

Jak je možné, že to na začátku bylo takové a s dalšími roky je těžší a těžší prožívat ve vztahu svobodu, lásku a hlubokou intimitu? Proč se náš partner změnil? Hledáme nějakou konkrétní příčinu za tím vším. Měli bychom si na sebe udělat víc času? Protože se od sebe začínáme postupně vzdalovat a najednou druhého vidíme v jiném světle, s chybami a nedostatky, které tady na začátku jistě nebyly.

 

Projekce ve vztahu

Tuším, že tady teď bořím nejrůznější romantické představy. Citlivějším jedincům se omlouvám a varuji před dalším čtením. 🙂 Chápu, že většina z nás by ráda alespoň jednou za život zažila nějakou pěknou pohádku. Faktem je, že ve vztazích však málokdy od začátku skutečně vidíme druhého člověka takového, jaký je. Nemáme dostatek informací a tak si protějšek upravujeme k obrazu svému. K obrazu, který toužebně chceme vidět. Na začátku je to velice snadné. Nevidíme Honzu, nebo Janu z masa a kostí, se všemi klady a zápory. Vidíme zachránce, prince na bílém koni. Zakletou princeznu ve vysoké věži, která čeká na vysvobození od toho pravého. Vidíme nádhernou, divokou bohyni, pro kterou můžeme být vším a kterou mužně ustojíme. Na nevědomé úrovni můžeme vidíme někoho, kdo je velice podobný naší mámě, našemu tátovi a s kým se nám podaří to, co se nám s rodičem nepodařilo. Ji konečně zachráním, tak jak jsem svou mámu zachránit nemohl. On tady pro mě skutečně bude. Ne jako táta, který odešel, když jsem ho nejvíc potřebovala. Číst dále ›

(5) Radost ve vztahu – Zpracování minulosti

Často pracujeme v konstelacích s rozchodovými rituály. Ne proto, že by to mě, nebo účastníky seminářů nějak speciálně bavilo. Děláme to proto, aby se mohly uvolnit dlouho zadržované energie a emoce a aby se mohlo vyjádřit vše, co zůstalo nevyjádřeno z minulých vztahů.

Lidé primárně nechodí do konstelací, aby si udělali poctivý rozchodový rituál. Přichází proto, že něco neladí v jejich současném životě, nebo vztahu. Partneři například tvrdí, že mají pocit, jako kdyby ten druhý byl v nějaké mlze. Vnímají, že nějaká část druhého jim zůstává uzavřena. Nejde to často tak úplně uchopit, pojmenovat, vidět. A o to víc nás to štve. Partner(ka) tvrdí, že všechno je v pohodě a my nevíme, jak jim to ukázat. Nevíme, jestli to je o nich, nebo o nás, nebo někde uprostřed a pociťujeme stavy bezmoci a zoufalství.

Příčin, proč se nám nedaří být láskyplní a otevření svému partnerovi nebo partnerce může být celá řada. S otevřeností a uvolněním pocitů ke druhému by se mohly vyvalit stíny, se kterými se nechceme ještě přímo konfrontovat. Nebo potřebujeme udělat vnitřní práci ve vztahu k rodiči opačného pohlaví, abychom mohli pustit do srdce skutečně svého partnera, nebo partnerku a přestali si na ně projektovat vše možné z naší minulosti.

Dnes se zaměříme na jednu z příčin přímo – na předchozí nedořešené, klíčové vztahy. Aby naše srdce mohlo být plně s blízkým člověkem v současnosti, je třeba přijmout a uznat naši vztahovou minulost a vyjádřit vše, co nemohlo být tehdy vyjádřeno. Vezmu to tentokrát trochu zeširoka a postupně se dostaneme k rozchodovým rituálům.

Nic nelze přeskočit

Je přirozené, že se chráníme před bolestí. Bolest zlomeného srdce hravě předčí jakoukoliv fyzickou bolest a málokdo je takový masochista, aby si v něčem takovém liboval. Když je vše čerstvé, je velmi těžké s (ex)partnerem komunikovat o tom, co se v nás děje. Chceme žít a jít dál. Byla to velká lekce od života. Přichází další prožitky, závazky, blízké vztahy. Ty pocity v nás však dále proudí, protože nedostaly šanci k vyjádření a postupně se dostanou hlouběji do našeho těla, do našich tkání a tam nadále, již v pomalejší (možná až zamrznuté) formě, zůstávají. Získávají vlastně fyzickou formu, která se může projevit zdravotními symptomy. Hmota = energie. Stanou se součástí našeho pomyslného vnitřního a vnějšího brnění, které si neseme do dalšího života a dalších vztahů. Nic nelze přeskočit a uvolnění nás čeká.. Číst dále ›

Signál shůry

Možná to znáte. Dlouho jste se posouvali v nějaké oblasti, ale najednou to nejde dál. Nehnete se z místa. Ať děláte, co děláte. Ať už jde o vztah, práci, nebo jinou oblast života. Možná potřebujete změnit něco v sobě. Využít zdroje, které jste dosud nevyužívali. Možná si máte nechat pomoci od druhých.  Třeba skončila doba osamělého jezdce. Možná je to  nápověda, že jste dlouho jeli na úkor sebe a jednoduše potřebujete jen pauzu. Vydechnout. Zastavit se. Pustit to. A najednou se to zase s novou energií rozjede téměř „samo“ od sebe dál.

Vyzkoušeli jste, co se dalo? Nic nepomohlo? Třeba je to prostě signál shůry, že tudy cesta už nevede. Život vám všemožně, pevně a láskyplně dává najevo, že víc energie a pozornosti tímto směrem již nemáte dávat. Důvody pochopíte časem.

Nejtěžší je přijmout to, jak to je. Důvěřovat. Neříkat si „co by, kdyby“ a otevřít se novému směru.

Žádná energie, žádná práce a pozornost, které jsme vydali se neztratí. Říká se, že to skutečné poslání kombinuje a zužitkuje vše, čím si člověk až dosud na své cestě prošel. Nic nevyjde nazmar. Život nikdy neplýtvá.

(4) Radost ve vztahu – Ti vyloučení

Po minulém článku v tomto seriálu, který se zabýval přijetím osobní síly a zodpovědnosti ve vztahu se dnes budu věnovat jednomu principu, který se v konstelacích u mě, i u jiných konstelářů, ukazuje jako jeden z nejdůležitějších. Netýká se přímo primárních vztahů, které žijeme, ale hodně naše nejbližší vztahy na nevědomé úrovni ovlivňuje.

V konstelacích se pracuje se systémy, s celky. My lidé náležíme k různým celkům. Když se narodíme, patříme do své rodiny. Když jdeme do školy, do zájmového kroužku, do první práce, opět jsme součástí nějakého systému, či celku. Z těchto systémů čerpáme určitou podporu, ochranu a sounáležitost. Tyto celky nám něco dávají a na oplátku dáváme něco my zpátky. Jsme do jisté míry věrní, držíme se určitého názorového a morálního kodexu, podporujeme naše systémy na vědomé i nevědomé úrovni svou energií a svými lidskými zdroji. Když jsme uvnitř systému, nedokážeme vidět, jak to vlastně vypadá zvenku. Máme svou pravdu, která nám případá jasná a (někdy) jediná. Kvůli tomuto principu se mezi příslušníky různých systémů často vedou spory, hádky, nebo dokonce války.

Důraz na individualitu

Dlouhou dobu bylo otázkou přežití, abychom byli součástí důležitých celků a skupin. Již v dávné minulosti bývalo nejvyšším trestem vyloučení z komunity, které mnohdy znamenalo smrt. Proto mnozí udělají dodnes téměř cokoliv, aby nebyli vyloučeni. Na nevědomé úrovni je vyloučení spojeno se strachem ze smrti.

Současně máme dnes jako jedinci v moderní společnosti takové možnosti, že si můžeme vybrat, jakých celků budeme součástí. Jediný systém, který změnit nemůžeme, je naše rodina, do které jsme se narodili.

V současné době si víc a víc jedinců volí hodně individuální cestu. Protože máme lepší podmínky, než kdy dřív. A protože si uvědomujeme cenu svobody a nadhledu, který individuální cesta umožňuje.

Kdo jste například opustili v životě velkou firmu a začali jste pracovat sami na sebe, tak ten efekt jistě dobře znáte. Udělat takové rozhodnutí a stát se ze zaměstnance odborníkem na volné noze chce hodně odvahy. Odměnou je však nezávislost, vědomí vlastní zodpovědnosti a velké svobody. Také mnohem širších možností. Je to jedna ze skutečných cest růstu, kdy okamžitě poznáte, v jakých oblastech zaostáváte. (K tomuto tématu chystám jeden článek a nejspíš i samostatný večer pro veřejnost.) Číst dále ›

(3) Radost ve vztahu – Dovnitř nebo ven?

Minule jsem psal o úskalích a radostech dávání a přijímání a o schopnosti být svou pozorností plně s druhým člověkem.

Tentokrát se podíváme na něco docela základního.

Jak měníme svět? Tohle je otázka, na kterou má každý jinou odpověď, která vychází z jeho intimní zkušenosti se životem. Mne život učí, že své okolí mohu změnit jen svou vnitřní změnou. Nepomůže tlak na druhé ani sofistikované metody a návody. Jen vnitřní změna vede ke změně druhých a celého prostředí, ve kterém se nacházím. To neznamená, že se ponořím na desítky let do hluboké meditace a nebudu nic dělat. Jsme tady, abychom tvořili, zkoušeli, chybovali, učili se, hráli si. Každý a každá svými jedinečnými způsoby. Vnější realita však odráží tu vnitřní.

Proto se domnívám, že jakékoliv vztahové metody, techniky a přístupy, které se snaží o změnu druhých, aniž bychom se měnili sami, jsou odsouzeny k neúspěchu a nebo jejich účinnek je časově omezený.

Možná je vám tohle vše „jasné“. Považujete se za pokročilé na své cestě osobního rozvoje, nebo duchovního růstu. Je jedno, jak to pojmenujeme. Na cestě jsme všichni, bez ohledu na to, jestli navštěvujeme nějaké semináře a nebo se necháme učit „jen“ životem a vztahy, do kterých vkládáme sebe a svou energii. 😉

Iluze omezení

Pro mě je „jak uvnitř, tak venku“ životním principem. Znát tento životní princip a řídit se jím, jsou však dvě odlišné věci. Sám někdy pozapomenu a život mi rychle připomene. Někteří mají za sebou hodně práce na sobě. Přesto se však zuby nehty drží toho, že za to a to může ten druhý, ta situace, okolnosti.. Zbavujeme se osobní síly i zodpovědnosti. Můžeme pak věřit, že vlastně nemáme svobodu udělat to a ono, protože tohle. Hrajeme o čas. A oblbujeme často sebe samé a na nějaké hlubší úrovni jsme si toho vědomi a nechceme, aby nám tuto iluzi někdo rozbil. Chceme být slepí, protože se nebudeme muset podívat na nějaký strach v sobě. 

Číst dále ›

Boom koučů a terapeutů v souvislostech

Proložím dnes sérii vztahových článků tématem z trochu jiného soudku. Minulý týden se mi ozvalo hned několik lidí s tím, že by rádi pracovali s klienty podobným způsobem a jestli bych jim neposkytl nějaké vedení. Mám čas od času nějaký dotaz, jestli také provádím výcviky pro lektory, kouče, nebo terapeuty. Dosud jsem vždy poděkoval za důvěru a odpověděl ne. Když to bylo na místě, tak jsem odkazoval na jiné kolegy. Dám v těchto věcech hodně na vnitřní impulz a integritu. Dávám si prostor na další rozvoj profesionálních, intuitivních a lidských dovedností, než budu učit druhé, jak být profíky v tomto oboru. Tady v téhle oblasti není zdravé pokory nikdy dost.

Viděl jsem kolem sebe za posledních deset let hodně hvězd, které rychle vyšly a o to rychleji zašly.  Rychlý vzestup a rychlý pád. V této době se můžete rychle stát známými. Je hodně prostředků, jak o sobě dát vědět. Ale být známý ještě neznamená, že jste dobrý v tom, co děláte a může se to otočit časem proti vám.  Čas a lidé prověří..

Za komfortní zónu

Hodně lidí si dnes dovoluje opouštět profese, které je nenaplňují. To chce velkou odvahu. Často jsou to lidé, kteří prošli nějakým osobním rozvojem a přijde jim super, co dělá tenhle lektor, kouč, terapeut. Proč to nezkusit. Aspoň vypadnu z té zlé korporace. 🙂 Zvenku to vypadá jednoduše a proč do toho nejít. Taky je tam jedna další podprahová motivace, o které se rozepíšu více v závěru článku.. Všechno to vede k trendu, který jede teď naplno..

Číst dále ›

(2) Radost ve vztahu – Dávání a přijímání

Minulým příspěvkem jsem tady na blogu odstartoval vztahovou sérii článků. Postupně se podíváme na klíčové vztahové zákonitosti. Záměrem je podpora a inspirace pro každodenní vztahy. I když se vztahy profesionálně již nějaké roky zabývám, mohu mít svá slepá místa jako každý člověk, přesto se pokusím podívat se na téma vztahů celistvě a v širších souvislostech pro život. V jakékoliv fázi ocením vaši zpětnou vazbu přes kontaktní formulář u mě na webu. Jdeme na to. 😉

Dávání a přijímání

Z hlediska konstelační praxe je rovnováha v dávání a přijímání mezi partnery alfou a omegou ve vztazích. To platí nejen pro partnerské vztahy, ale pro všechny zásadní vztahy našeho života (kromě vztahu rodič-dítě, o tom více později). Konstelace miluji, avšak  nejsem zaslepený zastánce jedné metody a inspiruji se od kolegů, ať už jde o lektory, terapeuty, psychology, psychiatry nebo kouče. Když pracujete se vztahy a používáte účinné metody a přístupy, tak dříve nebo později dospějete k tomu, že balanc v dávání a přijímání hraje významnou roli.

V klientské praxi někdy vidím, že dvojice téměř zastavila vzájemný proud dávání a přijímání. Omezili se na to, aby nějak fungovali v životě. Někdy je to výsledek určitých okolností. Přišlo třeba náročné životní období, které potřebovali nějak přestát. Vztah začali brát automaticky. Dlouho jeli ze základu, který do svého vztahu vložili, ale ten se nakonec vyčerpal a vztah teď visí na vlásku. Číst dále ›

(1) Radost ve vztahu (i po letech)

„Neměj ve vztahu moc velká očekávání a nezklameš se.“

„Po letech už to nikdy nebude, jako na začátku, s tím se prostě musíš smířit.“

„Na začátku je sex nejlepší, prostě příroda, pak to jde s každým rokem od desíti k pěti.“

„Štve mě, že se nechce změnit. (Se mnou je všechno v pohodě.)“

„Co oči nevidí, to srdce nebolí.“

„Tajemství je koření vztahu. Hlavně nechci o ničem raději vědět.“

„Zatloukat, zatloukat, zatloukat.“ (Mimochodem, to pan doktor Plzák skutečně neřekl.)

„Ta vášeň se prostě vytratí. Neznám nikoho, kdo by byl v partnerství opravdu šťastný.“

„Jestli ti chybí doteky a polibky, najdi si někde milence, dělá to každý, jen se o tom nemluví.“

Setkali jste se někdy s podobnými názory na vztahy? Máte to sami taky tak? Posledních pět let si pro sebe vedu takovou anonymní statistiku ohledně stavu vztahů u nás. Vycházím z klientské praxe během individuálních sezení a skupinových akcí. I z velkých vztahových seminářů a výcviků, kterých se účastním jako klient v rámci prohlubování svých dovedností a nutné psychohygieny. Faktem je, že spousta lidí chce větám výše vlastně věřit. Chtějí věřit, že takhle to má každý a je to naprosto normální. Řada partnerství žije v tichém stavu stagnace, či rezignace, kde jedinou radostí je občasná dovolená, nějaký hlubší prožitek s dětmi, oslavy, apod. Nesnaží se nic změnit, protože intuitivně tuší, že to by vyžadovalo jít upřímně do bolestných témat. Vyberou si tedy bolest menší, zato dlouholetou..

Číst dále ›

Čas o samotě je darem sobě

Co je to samota? Co pro vás představuje? Dovolíte si být někdy skutečně sami?

Zjišťuji, že samota je v dnešní době podobně nepostradatelná, jako například spánek. V minulosti byla běžnou součástí životů. Dnes se stává téměř luxusem. Tento článek je takovým impulsem k veřejné diskuzi. Budu rád za vstupy vás, čtenářů. 😉

Často se s blízkými, klienty a kamarády bavíme o tématu samoty a tento článek je dílem inspirací z těchto rozhovorů a dílem sdílením osobní zkušenosti.

Většina lidí má o samotě jednostrannou představu.

Za samotu se už nedá dnes považovat to, že jste někde fyzicky sami. Možná to tak bylo v minulosti, ale dnes už tomu tak není. Žijeme ve všudypřítomném propojení skrze své mobilní telefony. Za těmi našimi krabičkami je řada malých aplikací a za nimi je zase řada inteligentních lidí, kteří ví, jak my lidi fungujeme. V poslední době se hodně píše o tom, jak sociální sítě vytvářejí (s využitím několika psychologických principů) pozvolnou závislost svých uživatelů.

Nedávno byly krásné dny a spousta lidí vyrazila do přírody. Bylo to vidět na facebooku. 🙂 Stejně jako fakt, že málokdo už dnes nasdílí své prožitky až večer po příchodu domů. Jsme ve věku online a víc a víc lidí sdílí téměř okamžitě a cenou je, že tam, kde právě jsou, vlastně často nejsou. Není na tom nic špatně. Spíš je to na uvědomění. Návyky se tvoří drobnými opakovanými úkony a v tomhle jsou sociální sítě a všemožné appky naprosto výborně podmanivé.

Číst dále ›

O konstelačních rituálech

Příští víkend pořádám, s podporou manželky Ivy, konstelační rituál Projevení Duše na Polosamotě Buchov. Mnohdy si ani účastníci klasických rodinných, či firemních konstelací nedokáží představit, co se pod takovým konstelačním rituálem skrývá. Po vícero dotazech lidiček přicházím s malým článkem k tomuto tématu. Vezmeme to postupně. 😉

Konstelace

Pokud jste nikdy nebyli na konstelacích, tak konstelace je vlastně taková divadelní hra, jen to není „jako“ a většinou nevíme dopředu scénář. O to může být tato divadelní hra živější a léčivější pro naše životy. Odkrývají se cenné souvislosti pro život, nové úhly pohledu a prožitky, které prospívají našim vztahům, zdraví, práci a tvořivosti. Praxí jsem se dostal k uvědomění, že cesta osobního rozvoje by měla pracovat s celkem, naším tělem, duší a duchem, myslí i s pocitovou a emoční rovinou. Proto pracuji rád formou konstelací, přístupem, který je pro mě přirozený.

Konstelace podporují naši schopnost v životě být a mít. Se vším všudy. Spojují nás s moudrostí života. Číst dále ›

Rudolf Orság

Průvodce pro vztahy, zdraví, hojnost, poslání a rovnováhu v životě. Primárními metodami mé práce jsou konstelace, meditace, sdílecí kruhy a rituály. Jsem takový vznikatel a iniciátor změn, táta od rodiny. Zde se o mně dozvíte více. Přehled aktuálních akcí vám napoví, čím se zabývám. Stejně jako osobní doporučení klientů, účastníků mých seminářů.