Otevřít se životu

Sexualita (a schopnost být s někým intimně) se léčí skrze upřímnou komunikaci a ochotu znovu-otevřít se navzdory předešlým zraněním.

Je třeba pustit svoje představy a důvěřovat procesu. Otevřenost je tady skutečně klíčovým slovem.

Když má „váš dům“ zavřená všechna okna, zatažené rolety a zamčené dveře, tak není na čem stavět.

Pak jste v přesilové hře s celým životem.

Dá to práci, aby se do vašich pokojů nedostalo příliš světla..Kolik znáte lidí, kteří ze strachu uzavřeli svá těla, svá srdce, svou citlivost a vnímavost? Čas od času se to stane nám všem. Potíž je, když uzavření zůstaneme dlouhodobě.

Tichá deprese na sebe nenechá dlouho čekat.

Když ke mně přichází klienti, kteří se za žádnou cenu nechtějí otevřít, ale rádi by se dostali z depresí, tak je moje odpověď upřímná. Je třeba opět vpustit lék – kterým je život.

Bez otevřenosti životu není cesty. Jen pomalého umírání zaživa.

Dobrá zpráva je, že nemusíme být drastičtí. Tempo otevírání se si nastavujeme sami. Nemusíme spěchat.

Buďme citliví k sobě samým, tak jako jsme citliví k malé rostlince, která právě opustila bezpečí semínka. Jděme krok za krokem a výsledky mohou přicházet přirozeně. Každý máme svou cestu.

Mnozí se nacházejí v místě, kde nemají přlíš co ztratit. Pak se konečně uvolní. Pak může přijít to pomyslné odražení se ode dna. Můžete se odevzdat životu a sledovat zázraky, které začnou přicházet, když to dovolíte.

Máš nekonečný zdroj energie

Je ti zase třiadvacet. Před týdnem jsi byl na třetím rande s Veronikou ze sousední kanceláře. Je to s ní neskutečně fajn. Společný čas vždy utíká jako nic. Zajímají vás podobné věci. Jsi totálně nabitý energií. Vypadá to, že ona taky celá září. Mezi vámi je stůl, ale je to, jako kdyby mezi vámi nebyla žádná vzdálenost. Mohli byste si doplňovat věty. Jako kdyby jste společně splynuli v jedno.

Než jsi Veroniku oslovil, trvalo to hodně dlouho. Nechtěl jsi udělat chybu. Líbila se ti od tvého příchodu do téhle práce. Jen jsi prostě nevěděl, jak na to.

🙂

Když jsi s ní, tak jako kdyby se zpomalil celý svět a ty v sobě cítíš život na plné obrátky. Dokážeš si přehrávat zpětně jednotlivé části vašich setkání a semtam se přistihneš, jak se usmíváš.

Jenže od poslední schůzky uběhly dva týdny. Veronika nereagovala na tvůj návrh znovu se setkat. A v práci se ti vyhýbá.

Teď jsi totálně bez energie. Přitom jíš a spíš jako obvykle.

Zdá se, že tohle je o jiném zdroji energie.Jdeš si k filtru pro vodu a vidíš, že Veronika tam stojí. Vypneš hlavu, sebereš odvahu a jdeš k ní. Pozoruješ se, jak se jí ptáš, co se stalo.. S obavou čekáš, co ti řekne.

Dáte se do rozhovoru. Veronika ti říká, že je docela čerstvě po rozchodu a po té vaší schůzce se cítila celkem zmatená. Mísily se v ní super pocity a taky spousty obav.

Říká, že je ráda, že jsi ji oslovil, protože za tebou chtěla zrovna jít. Líbíš se jí a záleží jí na tobě. Ale potřebovala by pomalejší tempo. Ráda se s tebou bude dál potkávat. Ulevilo se jí, že ti to řekla.

V ten moment, jako když se něco v tobě zase otevře. Je to příval energie. A ty cítíš, že bys mohl hned teď uběhnout maraton,…

Je ti tohle povědomé?

Blokování energie (ze strachu)

To same zažívám s klienty na seminářích. Mnohdy přijedou unavení a zavření. V některém prožitkovém cvičení, po nějakém pochopení, či uvědomění…se znovu otevřou. Je to otázka chvilky. A přede mnou je jiný člověk. Ve tváři je „vyhlazený“ a najednou uvolněný. Jejich energie poskočí o několik příček nahoru.

🙂

Funguje to u nás všech stejně. Všichni jsme měli nějaké dětství. Jako malí jsme mnoho času byli otevření a spontánní. A rodiče, vychovatelky v družině, nebo naši sourozenci a kamarádi mohli udělat něco, co nás zranilo a my jsme se zavřeli.

Dnes je to už automatický, nevědomý mechanismus založený na naší minulosti. Když se něco stane, tak se uzavřete.A s tím stopnete proud vnitřní energie, který není závislý na vnějším zdroji.

Když vás například partner, či partnerka opakovaně zraňuje, tak raději zavřete své srdce. A i když jste už celkem vědomí a pracujete se sebou celé roky, tak si toho ani nemusíte být vědomi. Můžete vědět, že druzí vás nezraňují, jen spouští vaše stará zranění, která už tam dlouho byla. A přesto se to „prostě“ stane.

Když zůstáváte dlouho zavření srdcem (i dalšími energetickými centry svého těla), tak už ani nevíte, jaké to je, když jste otevření.

Zavření nejste atraktivní pro druhé. I vaše tělo jakoby chřadlo, i když dodržujete jinak hvězdnou životosprávu.

Vaše tělo má návyk se zavírat a jen vy jej můžete změnit.

Je to na vás, jestli vědomě s tělem budete pracovat a postupně se zase otevírat.

Někteří lidé zůstávají otevření a nezavřou se, ani když se dostanou do těžkých vztahových a dalších životních situací. Většinou je poznáte už na dálku. Svítí kolem nich aura světla. Když na vás dají ruce, tak ty ruce hřejí.

Většinou se těm lidem říká léčitelé, mystikové, či šamani. Mají energie na rozdávání. Nejsou však vyvolení.

Tihle lidé nejsou ničím jedineční. Jsou prostě v kontaktu s tím, co by mělo být přirozené. Zpracovali prostě některá svá důležitá životní témata. Uvědomili si pár věcí a podle toho změnili život.

A stejně jedinečně působí.

Protože většina lidí na Zemi zůstává trvale zavřená. Kromě krátkých záblesků, kdy se zamilují, nebo se uvolní natolik, že se načas otevřou.

Všichni k téhle energii máme stejně blízko. – Není jen pro vyvolené rytíře Jedi.

🙂

Je to energie pro všechny.

Je tady pořád.

Jen k nám ta energie nemůže, když jsme vůči ní zavření.

Můžete se rozhodnout a přestat tuhle energii blokovat. Přihlaste se o to, co vám náleží.

Co to vyžaduje?

Vědomý přístup ke svému tělu.

Objevování, kdy se otevíráte a kdy se uzavíráte vnitřnímu zdroji energie.

Postavit se čelem svým strachům a uvidět, že už nejsi ta malá holka, ten malý kluk… a můžeš jít dál..

Do života a živelnosti.

K překypující tělesné vitalitě bez ohledu na tvůj věk.

Ke svobodě, která je prožívána zevnitř.

Do radosti bez příčiny.

Svoboda se nedá vzít

„Jdi k podstatě. Pusť se balastu. Jednoduchost…“

Říká tichý hlas v mém srdci, když se ladím na blížící se šestidenní seminář Dotek Těla Dar Bytí.

Za poslední rok jsem k tomuto semináři řekl a napsal docela dost slov.

Tohle je pro mne událost, na kterou se chystám již řadu let a tak půl rok odložení kvůli karanténě nebyla zase tak dlouhá doba..

Tento seminář vyjadřuje jedno jediné slovo..

„Svoboda“

Protože svobodu vám nikdo nemůže vzít.

Bez ohledu na vnější okolnosti. Bez ohledu na jakákoliv vnější omezení.

Nikdo a nic vás nevlastní. Ani nemůže. Nikdo vás nemůže přimět k pocitu nesvobody. To děláme vždy jen my sami. Bez naší spolupráce to není možné.

Je to celé právě naopak.

Tyhle současné situace jsou dar.

Protože v situacích, kdy je nám omezeno to vnější……může konečně rozkvést to vnitřní. A to vnitřní je skutečnější, než okolní svět. To je v esenci všech duchovních nauk. To říkají všichni duchovní, realizovaní mistři.

A my…pokud už jsme měli dost utrpení…tak potřebujeme jít do zkušenosti…jít za slova.

Jen když jsme spojeni sami se sebou – a v hloubce sebe sama se poznáváme a prožíváme – pak můžeme být skutečně spojeni s okolním světem.

Člověk, který je odpojený od sebe, je odpojený od všeho. Nemůže skutečně prožívat v celistvosti.

Nemůže ani vidět, jak nádherný tenhle svět je.

Ne nadarmo se po celá tisíciletí naši předci uchylovali do ústraní, aby vyslyšeli volání své Duše. Nebo Átmanu. Různá slova pro to samé v hinduismu, či křesťanství a judaismu.

A je jedno, jestli jste se zrovna uchýlili do jeskyně, kláštera, na břeh řeky….a nebo do nějakého jiného typu karantény.

Je to vaše pravá a nezničitelná podstata, která vás volá.

Jen ve spojení s ní zažíváme svobodu.Nejsme našimi myšlenkami, emocemi, ani tělem.

Jsme tím, co všechny tyhle fenomény pozoruje. Nemůžeme být pozorovaným. Jsme pozorovatelem.

Nestačí to vědět. Je třeba to žít.

A o tom bude Dotek Těla Dar Bytí.

Bude o svobodě.

O svobodě, která tiše promlouvá.

O svobodě, která přesahuje protiklady.

O svobodě, která vede s velkou moudrostí.

O svobodě, kterou jsi ty sám. Ty sama.

O dezinformacích ve spirituálních skupinách

Nezapojuji se příliš do vášnivých konspiračních diskuzí, protože mám pocit, že to je házení hrachu o stěnu, dnes však udělám výjimku.

🙂

Doporučuji letošní film Sociální dilema. Ten by se měl pouštět ve školách a v kruzích příznivců konspiračních teorií. Krásně ukazuje, proč je dnes společnost tak rozdělená.

Proč věříme tomu, co bylo mnohokrát vyvráceno.Jak se dají využít algoritmy facebooku a dalších sociálních sítí k tomu, aby manipulovaly širokou veřejnost.

Co začalo jako byznys model dnes hýbe vývojem ve společnosti a je politicky a ideologicky masově zneužíváno. Protože to je dnes v základech toho, jak je facebook postavený, tak s tím nejde moc dělat.

Mark Zuckeberg by musel jít proti svému byznys modelu a k tomu jej zatím nikdo nepřiměl. Ani po zneužití facebooku firmou Cambridge Analytica v případě Brexitu a v případě zvolení Trumpa.

Deset let jsem pracoval jako IT Security konzultant, spoluzakádal jsem mezinárodní centrum pro CyberRisk. (Má dlouholetá vášeň v oblasti psychologie, terapie a osobního rozvoje mne však nakonec přivedlo na jinou cestu..

Ve své bývalé profesi jsem se už před deseti lety setkával s jedním fenoménem – Rusko a Čína financovalo po světě nejrůznější dezinformační weby. Často plné konspiračních teorií a duchovního a spirituálního obsahu.

Protože mě spiritualita odmala zajímala, tak jsem tomu v rámci své práce věnoval zvýšenou pozornost.

Ty weby byly a jsou často mixem pravdy a totálních nepravd a polopravd. U nás je to hlavně Rusko, které nás stále považuje za svou sféru vlivu, viz Aeronet a další…

Skvělá reportáž Respektu vystopovala financování Aeronetu a dalších webů do Ruska. To už ale v komunitě informační bezpečnosti bylo dlouho známé a ověřené.

Dneska vidím, že je pro jinou mocnost fajn mít v ČR a dalších zemích vybudované komunity lidí, kteří jsou snadno manipulovatelní a věří věcem, které nejsou snadno ověřitelné fakty. Přitom ověřitelné jsou, jen to dá trochu práce.

Bludy a konspirační teorie se dnes šíří po internetu 8x rychleji než informace ověřené fakty. Fakta jsou totiž nudná, tak až lidi tolik nezajímají..

Hodně lidí i ve spirituální a duchovní oblasti chce něčemu věřit, místo aby se podívalo čelem na pravdu. Ostatně to je i církevní tradice, na kterou tady navazujeme. Církve manipulovaly lidi vždy výborně.

Není to náhoda, že až když v osobním rozvoji pracujete se svými nepřijatými stíny, tak se teprve skutečně pohnete kupředu a s tím se pohne i vaše partnerská, pracovní a finanční situace.

Pokud se stíny – svými neviděnými částmi – nepracujete, stavíte dům na papírových základech.

Můžete to svádět na okolní svět, ale sami jste strůjci svého štěstí.

Konspirační teorie nabízejí lákavá vysvětlení bez nutnosti podívat se skutečně do sebe. Dál se hledá viník venku. Každá konspirační teorie má svého viníka. Každá polarizuje společnost.

Současně..Kdo chce vidět jen to hezké, ten o to víc nakonec podlehne manipulacím a bludům. Kdo pozná sebe, je schopen rozpoznat i pravdu od lži. Protože nezakrývá oči před pravdou v sobě, tak nezakrývá oči před pravdou venku. Pozná pravdu i instinktivně.

A nemá problém ověřovat fakta. I kdyby odporovala jeho vidění světa.

A není nic horšího, než když se v davu sejde skupina těch, kteří nechtějí vidět, všichni se pak navzájem utvrzují ve lžích. Sociální sítě umožňují vytvářet tyhle bubliny lépe, než cokoliv jiného v naší minulosti.

Vidět pravdu je ohrožením a to vede i k agresi vůči těm, co nemají stejný názor.

Řešením je být nohama na zemi. Potkávat se s lidmi naživo – mimo svou sociální bublinu a s různorodými názory. Rozvíjet selský rozum a nevěřit bludům. Pracovat vnitřně se sebou. Ověřovat fakta. Nepodléhat strachu. Pokud víte, že jste manipulovatelní, tak si to přiznat a najít v sobě, proč to tak je.

A tak vzniká něco úžasného

Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, že když děláte dlouhodobě semináře, tak vzniká (mimochodem) něco úžasného.

Něco, co má stejnou, nebo větší hodnotu než ten obsah, prožitky, metody, uvědomění a sebeléčení.

Když tomu dáte čas, pozornost a energii. Když se nebojíte do větší hloubky a upřímnosti, tak vzniká komunita lidí.

Ta komunita má svůj vlastní život. Neustále se proměňuje. Ta naše už pomalu deset let..

Komunitu je dobré příliš neřídit a nebránit tomu životu. Nebránit přirozenosti a spontánnosti. Spíš poskytovat bezpečný prostor. Lidé přichází a odchází. Dávají a přijímají. Tak jak potřebují.

Komunita je plná rozmanitých lidí, kteří jsou hodně různí.

Jedno mají však společné.

Nerezignovali na život.

Obohacují se navzájem.

Stále objevují nové cesty.

Někteří se znovuzrodí..třeba až po čtyřicítce.

Padají a vstávají.

Je to krásné, silné, inspirující a funkční.

Uvědomím si tuhle hodnotu o to víc, kdykoliv se potkám s někým, kdo na svůj život rezignoval. Není to o věku. Mnohdy je to někdo o dost mladší, než já. Ta rezignace se pozná podle hlášek typu:

„S tou mojí už moc nesexujeme, ale tak to má po letech každý.“

„Práce stojí za h…o, ale účty to platí a jinde by to nebylo lepší.“

„Mám zdravotní potíže, ale to je dědičný a nedá se to řešit. Každý má něco.“

Někdy má smysl něco říkat, často však ne.Každý má svůj čas.Pak si vždycky uvědomím, že jsem vlastně převážně v bublině lidí, co se motají kolem osobního rozvoje a spirituality.

A co považuji za standard, to standard vůbec není. To není stále normální.

Jsem za tuhle bublinu rád. Jsem rád za vás všechny, kdo jste součástí.

❤️

Kdo jste nenormální jako já.

😁

Ať už jste součástí té naší menší seminářové komunity, nebo té větší rozvojové a spirituální komunity. Která se stále zvětšuje. A něco mi říká, že se bude zvětšovat dál. I dík všem těm událostem, co nás teď trénují.

Má to smysl.

A každý rok na cestě se počítá.

🙏

A na závěr..Čas od času potkám někoho, kdo má v očích hodně pronikavosti a světla. Je vidět, že je spokojený a zná své místo v životě.

Přijímá i ty nejrůznější vlny a vlnky, tak jak přichází a odchází. Zná sebe a tak si ušetří hodně zbytečných problémů.

S takovým člověkem se nemusí mluvit. Stačí s ním být. Takový člověk má většinou jen jednu komunitu. Komunitu všeho života na Zemi. Díky tomu se těší neobyčejné svobodě…

Co vám dávají vaše komunity?

Můžeš žít jinak

Naši předkové nám předali mnoho moudrosti. Současný blahobyt je do velké míry díky nim. Ženy a muži našich rodů si prošli mnoha pokusy a omyly, abychom dnes mohli žít, jak žijeme.

Každá generace předává další generaci nejen mnoho dobrého, ale současně také mnoho nefunkčního. Jsou nám předávána břemena, na která jsme tak zvyklí, že už nás ani nenapadne, že bychom je nemuseli nosit.

Obzvlášť, když ta břemena nejsou naše.

Jsou nám předávána nefunkční přesvědčení o životě, která vznikala často v náročných, omezujících a traumatických situacích.

V situacích, kdy nebyl pro naše předky čas podívat se na život z odstupu a uvědomit si, že je i jiná cesta. A někdy ani jiná cesta nebyla.

To však byl jejich příběh.

Ty můžeš žít jinak.

Nemusíš žít příběh někoho jiného z pocitu příslušnosti, věrnosti a sounáležitosti. Ani z lásky. Tím nikomu nepomůžeš.

Uznej, co bylo. S láskou ve svém srdci to uznej. A jdi dál.Cesta vede přes uvědomění.

A propuštění.

Podívej se, co bereš jako samozřejmé v jednotlivých oblastech svého života. Jaká přesvědčení žiješ v oblasti dávání a přijímání, ve vztazích a partnerství?

Jak se stavíš k zodpovědnosti za svůj život a ke své svobodě? Co tvoje tělo a odpočinek? Jaký je tvůj vztah k práci a rodině? Na počátku všech přesvědčení byli konkrétní lidé z našich rodin a rodů. Upřímně dělali to nejlepší, co mohli.

Stará přesvědčení se nezmění přes noc.

Všechno má svou setrvačnost. Staré vzorce chování ještě nějakou dobu zůstávají, i když už jasně vidíme, jak to jde jinak.

To, že v něčem setrvávají druzí ještě neznamená, že v tom musíš setrvávat i ty.

Kostičku po kostičce můžeš měnit mozaiku svého života.

Nenech se odradit tím, co ti říkají druzí. Mnoho lidí, i v oblasti osobního rozvoje a spirituality, vlastně změnu nechce.

Nevěří, že je skutečná změna možná.

Třeba je to jejich cesta.

Ty máš však svou cestu.

Když přijde strach

Když přijde strach, můžeš se rozhodnout.

Můžeš přestat reagovat naučeným způsobem. Místo navyklé reakce se na chvíli zastav. Napočítej si do pěti, když tvoje hlava bude chtít akci..Náš strach se mnohdy skrývá pod vším možným.

Pod obhajobou názorů, pod povýšeností a despektem. Pod necitlivostí. Pod kompromisy. Pod aktivitou. Pod bojem s tím, co stejně právě teď nemůžeme změnit.

Všechno nás to stojí energii. Pozornost. Čas našich životů.

A tak..

Když přijde strach..

Zavři si oči. Dopřej si trochu času a pozoruj. Pozoruj svůj dech. Je hluboký, nebo mělký? Brání tvému dechu něco uvnitř Tebe?Jak svůj strach prožíváš ve svém těle? Kde cítíš sevření? Jaký pocit, obraz, či vjem přichází zevnitř?

Ať přijde cokoliv, chvíli s tím buď a vnímej. Tvoje tělo s tebou komunikuje jemnými i důraznými způsoby. Vnímáš to bohatství, tu různorodost uvnitř?

Když budeš takto chvíli se sebou, tak rozpoznáš myšlenky, které se ve strachu opakovaně vrací.

Všímej si toho, jak přichází a odchází. Ty myšlenky nejsou Tebou. Ty jsi tím, kdo pozoruje.

Stejně jako oblaka si plují na obloze, která je vždy prostorná, svobodná a tichá. I když právě probíhá bouře, obloha tiše pozoruje.

Když bouře odejde, je to stále ta samá obloha, která tady byla před bouří.A tak je to i s tvým nitrem.

To opravdové je nedotknutelné a přitom se dotýká všeho života uvnitř Tebe i venku kolem Tebe.

Vnímej, co se mění, když místo reakce venku zůstáváš se strachem uvnitř svou pečující pozorností.

Někdy stačí opravdu málo. Pár minut.

Spíš než množství času je důležitá Tvá opravdovost.

Tvůj upřímný záměr poznat sebe sama.

Všechno už víš..

Nečekej na zázračné informace, které něco změní. Přečetl jsi nejspíš hitparádu spirituálních knih…od Moci přítomného okamžiku, přes Siddharthu, až po Musela jsem zemřít..

Navštívil jsi mnohé semináře a víš, co všechno se na nich dělá.Někdy položím člověku nepříjemný, často osobní dotaz. A mnohdy se mi dostane odpovědi: „Tohle už vím.“

Mnohdy to slyším od těch, co sice vědí, ale nežijí.

To vědí taky, a proto je ten dotaz nepříjemný.

Vědět nic neznamená. Můžete přečíst všechny nejmoudřejší knihy a nic moc to nepřinese. Osvícení lidé vždy říkají, že potřebujete najít pravdu v sobě.

Pravda zvenku vás dovede jen kousek cesty. Zbytek musíte ujít sami.

Nakonec každý máme svého vnitřního průvodce.

K čemu vám to je, že víte tolik o světě kolem vás, když jste skutečně nepoznali sebe? Hrajete sami se sebou čistou hru? Možná se sami se sebou ve skutečnosti potkat nechcete..

Možná vám současný stav ve skrytu vyhovuje. Je to nakonec celkem pohodlné.. Pokud to tak máte, tak ani 20, ani 30 let na spirituální, duchovní, či osobně rozvojové cestě nebudou stačit.

Vždy se naplní váš opravdový záměr, ať už je jakýkoliv.

Život vám vždy dává celkem jasnou zpětnou vazbu o tom, jak to je uvnitř vás.

Když se ve vašem životě celé roky nic nemění a přitom vám v tom (navenek) není dobře, tak je čas na upřímnost.

Nečekej na lepší dobu. Na lepší okolnosti. Na ideální postavení hvězd. Na zázračnou podporu, která třeba přijde.

Protože je to naopak. Když jsi k sobě upřímný a víš, co je třeba udělat, tak se podpora nabídne.

Ne dřív.

Ta podpora je někdy celkem potřeba, ale nikdo tu cestu neujde za vás.

Někdy je nutné ustoupit na chvíli ze stereotypu svého života. Když jste uvnitř něčeho dlouho, tak na to nevidíte a ztrácíte objektivitu.

Teprve když na chvíli „vystoupíte“, tak teprve vidíte, co vám říkali vaši blízcí, kteří měli na srdci to nejlepší pro vás.

Když uvidíte, tak je snazší propustit některé návyky, osobní strategie…a některé lidi.

I když jste uviděli, tak stále ještě můžete chtít milosrdně zapomenout. A tak si znovu upravíte pohledu na realitu natolik, abyste nemuseli hnout prstem..

Možná jsi ještě jiný případ.

Řešíš se již celé roky.

Znáš mnohem víc své nitro.

Potkal jsi se se svými stíny.

Přetřásl jsi mnohokrát svá stará traumata a uviděl jsi tolikrát, co je za.

Cítíš se už celkem dobře, mnohé jsi uviděl, ale stále je něco, na co by ses ještě rád podíval.

Možná se z toho prostě stal návyk.

Párkrát jsi od moudřejších lidí slyšel, že je čas jít víc do života.

Víc tvořit.

Žít vztahy.

Být se sebou jen tak, bez cíle.

Oslovuji právě Tebe, kdo čteš tyto řádky a něco se v Tobě probouzí.

Cítíš, že je čas na upřímnost. Opravdovost. Na odvahu. Na vnitřní i vnější posun. Už tě nebaví stát u řeky, která je Život a chceš se celý / celá konečně smočit.

Třeba víš, že by se ti hodila podpora a tohle přichází právě včas.. Zvu Tě na dva říjnové semináře, které půjdou celkem dost pod povrch věcí. Tím prvním je víkendový Láska v Nás a hned pak následuje – šestidenní – Dotek Těla Dar Bytí. Třeba si je budeš chtít dát oba. Nakonec budou krásně navazovat..

Plnohodnotný život

Příliš často se ve své praxi setkávám s tím, že muži a ženy odmítají své tělo. Děje se to skrytými a neuvědomovanými způsoby a bývá to často schované za spiritualitu, nebo mnohé závislosti.

Lidé orientovaní na duchovní sféru mnohdy považují to fyzické za „něco méně“. Dívají se raději tam nahoru, než aby žili plnohodnotně své životy tady. Stráví roky v meditaci a rozplývají se v Bytí, nejsou však nohama na Zemi.

Hledají zkratky skrze nejrůznější substance, které na chvíli obejdou hlavu a dávají nahlédnout do hlubších sfér. Nefungují jim vztahy, práce a finance. Nemají pořádné zázemí.

Někdy se upneme na jednu dvě oblasti, které nám v životě fungují a těch se držíme jako klíště. Postupně se však i to, co dříve fungovalo, začne „vyprazdňovat“ a my jsme konfrontováni s tím, co jsme tak dlouho odkládali.

Je přirozené, že se pokoušíme vyhnout bolesti. Málokdo z nás nezažil nějaké fyzické a emocionální trauma. Patří to k životu na Zemi. Když se podíváte hlouběji do historie svého mužského, či ženského rodu, tak zjistíte, že ty vzorce bolesti se neustále opakují.

Kdo by se divil, že se to nepříjemné snažíme nějak obejít a nevidíme cestu tam, kde ji neviděly celé generace našich předků. Až když se rozhodneme a pustíme strategie, skrze které utíkáme sami před sebou, tak se může něco změnit.

Málokdy se to změní naráz. Nějaký čas se nacházíme ve schizofrenii mezi starým a novým. Vše se děje krok za krokem a chce to trpělivost. Potřebujeme podporu vnějšího a vnitřního vedení.

Aby se něco opravdu hnulo a přišla cenná uvědomění, je potřeba více času a prostoru. Chce to vypadnout ze svých stereotypů a návyků.Poslední roky jsem pracoval hlavně formou víkendových seminářů. Když jsem semtam připravil tří a nebo čtyřdenní semináře, umožňovalo to pozvolnější přístup.

Změny se v životech účastníků pak usazují mnohem přirozeněji. Je více prostoru mezi prožitkovými cvičeními. Je čas integrovat, pochopit a usadit prožitky.

To vnímám jako důležité, obzvlášť pokud jde o tělo. V našem těle je usazená spousta nedořešených záležitostí minulosti. Když víte, že jste někde jen na víkend, nechcete jet domů rozložení. A tak se mnoho věcí ani neotevře, i když už by mohlo.

Naše tělo má přirozenou moudrost a sebeléčebnou schopnost. Když se dlouho potlačovalo, tak to chvíli trvá, než se skutečně uvolní. Potřebuje být déle v bezpečném a svobodném prostoru.

Je to již rok, co jsem začal připravovat seminář Dotek Těla Dar Bytí. Ten se měl konat na jaře a protože se nekonal, tak mohl postupně dozrávat a s ním jsem dozrával uvnitř i já a přihlášení účastníci.

Jedná se o 6tidenní seminář, který půjde velmi pozvolna celkem do hloubky. Rád bych zde zúročil vše, co jsem se naučil při práci se skupinami za posledních 10 let. Bude o těle, o intimitě sám / sama se sebou i s druhými, o hlubokém vnitřním léčení.

Budeme pracovat skrze laskavou pozornost, skrze dotek. Prožitkovými způsoby se dotkneme nitra tak, jak právě potřebuje. Bude to o spojení se se svou esencí. A o tvoření z tohoto spojení.

Prostor, kdy se nic neděje, bude stejně důležitý, jako čas, kdy budeme společně pracovat. Seminář proběhne v menší skupině a dá mi to možnost pracovat s vámi více i individuálně.

Seminář bude léčivý pro vaše vztahy. Je to cesta, jak se zakořenit ve svých životech a prožívat je v celistvosti a větší zralosti. Ta skutečná spiritualita je v přijetí celku. V přijetí všeho, co vám život právě nabízí. Je v uvědomění, co vše máte uvnitř a co touží být projeveno venku v každodennosti.

Mám radost, že jsme na místě, které je pro tuto práci jedním z nejvíce tradičních míst v ĆR. Je to místo zemité, zralé, usazené a bezpečné. V současnosti je již jen 6 volných míst. Seminář proběhne na začátku října a další informace a přihlášky jsou v kalendáři akcí.

Dotek nitra

Jeden citát na úvod. A jeden na závěr. „Očekáváme a požadujeme, protože cítíme, že jsme strádali a nedostalo se nám dostatečné péče. Ale tato očekávání a požadavky vedou pouze k dalšímu strádání. Když očekáváme, nemůžeme přijímat.“ Krish TrobePotkávám řadu mužů a žen, kteří mají problémy v sexu, či se přímo obávají intimity v jakékoliv formě. Na první pohled byste to do nich často vůbec neřekli.

🙂

Mnohdy působí navenek sebevědomě. Je jedno jakého jsou věku a co v životě dokázali. Je jedno, jestli jsou atraktivní a fyzicky přitažliví. Zdá se, že u mladší generace je neschopnost intimity větší problém, než u dnešních čtyřicátníků a starších. Možná znáte výraz „ghosting“, volně přeloženo: „vypařit se jako duch“… ..to je podle online slovníku: praktika, kdy ukončíte s někým náhle vztah a bez vysvětlení se (navždy) stáhnete z jakékoliv další komunikace.“ Mezi mladými to například znamená beze slova zablokovat kontakt včerejšího milence / milenky na mobilu & facebooku. Ušetřit si nepříjemné pocity a vysvětlovačky. Zablokování dává jasný signál.. Hotovo, jedeme dál. To tady bylo asi v nějaké formě vždycky, dneska je to však natolik běžná záležitost, že si to vysloužilo svůj vlastní termín.

😉

ZralostZnámkou zralosti člověka je, když dokáže pracovat se svými pocity. Oproti tomu, když jste malé dítě, tak si se svými pocity nevíte rady. Emoce vás mnohdy zahltí a vy nemáte jinou možnost, než je dát ven. To je přirozené.

Když jste zralejší a zkušenější, tak se vám nabízí prostor mezi podnětem a reakcí. Už nemusíte slepě reagovat vztekem na to, když to do vás nějaký ^&*&~ na silnici (samozřejmě jeho chybou) málem naboří. Dokážete uvidět celou situaci z nadhledu a nepřijdete zbytečně o množství energie.

Proto ostatně lidi meditují, aby nebyli otroky svých reakcí a stali se vědomými spolu-tvůrci svých životů. Nemusíme být schopni změnit své okolnosti, ale můžeme změnit pohled na věc a nacházet tvořivá řešení.

Zpátky k rozdílům mezi dětmi a dospělými.. Pro malé dítě je také přirozené, že nedokáže odložit své potřeby a očekávání. Jejich nenaplnění je pro něj takřka nesnesitelné. Přítomný okamžik se dítěti táhne jinak, než dospělému.

Oproti tomu dospělý umí své okamžité potřeby odložit (ok, některé není radno odkádat dlouho), třeba proto, že to má smysl nebo hlubší záměr. Nenechá se třeba ovládat dopaminovým efektem krátkodobých uspokojení a zaměří se na životní smysl a dlouhodobý, prospěšný efekt.

Pokud se však dospělý člověk nevyrovnal se svými zraněními z dětství, je nadále ovládán impulzy zevnitř i zvenku. Mimo jiné trpí závislostmi, kterých se ne a ne zbavit. Ať už se jedná o jídlo, počítačové hry, kariéru 80 hodin týdně, nebo náhodné sexuální známosti, které nejdou do hloubky.

Všechno slouží tomu, aby se vyhnul staré bolesti z dětství. Má spoustu nerealistických očekávání na druhé a místo aby dělal něco se sebou, tak hořce obviňuje celý svět.

Navenek je dospělý…ale uvnitř vládne zraněné dítě se spoustou nenaplněných přání a tužeb. Zraněný člověk navazuje vztahy proto, aby jej už někdo konečně uzdravil a udělal šťastným. Hledá toho pravého, tu pravou.

Nevyhnutelně najde své zrcadlo – dalšího tuze zraněného člověka. Pak začíná souboj o to, kdo si víc vezme. Ospravedlňování. Taktizování. Dramata. Oba se snaží zaplnit v sobě zvenku tu svou emoční černou díru.

To se celé děje mnohdy nevědomě, aby byl zachován pocit „já jsem ten dobrý / ta dobrá“.

Intimita

Vynáší na světlo naše zranění způsobené opuštěním. Tím je nebezpečná. Mnoho lidí raději své intimní potřeby a očekávání zatlačí do nevědomí, než aby se postavili čelem emoční bolesti. Strádají a nechtějí si to přiznat.

Čím jsme starší, tím je to těžší.

Otevřít se s odvahou někomu dalšímu.

Proto přichází životní situace, které rozbíjí naši skořápku a pomáhají nám zpátky do života. Je jedno, jestli to jsou rozvody, nehody, nemoci, vyhazovy.

Eckhart Tolle někde pěkně řekl, že když přijde těžká životní situace, existuje jen pohyb vpřed, nebo pohyb vzad. Buďto se otevřeme, jdeme do větší citlivosti a živosti, i za cenu, že to nějaký čas bolí. Nebo více zatvrdneme ve slupce svého zraněného ega, nevědomosti a znecitlivíme.

V intimitě se nemůžete otevřít jen tomu dobrému a to nepříjemné zadržet někde dole. Je to jako s pocity. Když je zavřete, tak jste je zavřeli všechny. Příjemné i nepříjemné. Když jste s někým intimně, nemusí to být nutně sex.

Stačí kontakt do očí s někým, kdo právě JE s vámi naplno, aniž by něco skrýval. Kdo se otevírá i se svou zranitelností. Kdo s vámi nehraje hry. To provokuje i vás, abyste se otevřeli. Možná skrýváte v sobě nějakou bolest. A je to natolik nepříjemné, že utečete.

Aniž byste fyzicky utíkali pochopitelně. Prostě tam jen „nejste“. Schováte se za humor, řeč, nějaké konání.

Před lety jsem lektoroval večerní cykly, kde bylo nevinné cvičení – kontakt z očí do očí. Některé ženy a muži propadali v začátku záchvatům smíchu a nastoupila u nich ke kormidlu minimálně puberta. K

dyž měli dostatek času dostat se skrz, tak vyplavalo na povrch nějaké dávné zranění. Uvolnilo se hodně emocí a energie.

Přišla uvědomění. Uvolnění.Jejich partner ve cvičení je nemusel zachraňovat. Stačilo, že tam s nimi byl přítomný.

Pomohl jim tak, aby oni mohli být tady a teď se svou dlouho zapomenutou částí, které roky nedali pozornost.

Uzdravení se děje přirozeně, když dovolíme. Je to mnohdy proces tři kroky vpřed, dva kroky vzad. Kdo však dlouhodobě pracuje se svým nitrem, tak vám potvrdí, že ta cesta stojí za to.

Tady je slíbený citát na závěr…

„Musíš se potkat se svojí prázdnotou. Musíš ji žít, musíš ji přijmout. A ve tvém přijetí se skrývá úžasný objev. Ve chvíli, kdy svoji samotu přijmeš, kdy přijmeš svou prázdnotu, se její kvalita změní. Změní se ve svůj opak – stane se hojností, naplněním, budeš přetékat láskou a radostí.“ Osho

Top